Bojují za vlast?

V rozjitřené atmosféře o oprávněnost umístění protiraketového radaru na našem území bych nerad v příspěvku rozebíral tuto otázku. Nezastírám však, že můj názor na tuto záležitost je kladný. To znamená jsem pro radar

V souvislosti s touto kauzou mne však trápí jiný, ale neméně důležitý problém a to smysl a efektivita naší armády. Myslím, že nemá cenu si nalhávat, že žijeme v bezpečném světě. V zemi, které nehrozí žádné nebezpečí ať úmyslné nebo vzniklé souhrou nešťastných okolností. To je vlastně jediný důvod, proč máme ještě armádu.

Ale byla by nám naše armáda vůbec k něčemu platná? Nedávná historie druhé světové války nám napovídá, že asi ne.

Za doby socialismu jsme měli armádu mnohem početnější, a alespoň papírově schopnou částečné obrany. Byl jsem tehdy na vojně. O tehdejší vojenské a morální hodnotě vím své. V té době jsem byl zastáncem názoru, že by se měla celá naše armáda zrušit. Jaký je však stav v současné době?

Armáda se profesionalizovala. Došlo ke snížení počtu vojáků a stali jsme se členy NATO. Zkušenosti s bojem však nemá žádné. Nebo si snad někdo myslí, že těch pár leteckých cvičení se čtrnácti letadly postaví naše vojáky na úroveň ostatních zemí? Eventuelně si snad myslíte, že vysláním polní nemocnice, chemické jednotky či vojenských policistů do konfliktních oblastí demonstrujeme naší obranyschopnost. Samozřejmě si vážím všech vojáků, kteří do těchto zemích jeli, ať to bylo z jakýchkoliv důvodů. Nejsem tak nesoudný, abych si myslel, že to žádná oběť není. Klobouk dolů. Ale není to žádná bojová zkušenost. Žádný ze zraněných nebo zabitých vojáků nepřišel k újmě v boji. Nemusel střílet, zabíjet, riskovat, že bude zabit Dokonce ani poslední voják před měsícem i když se to tak prezentovalo. Padl při sebevražedném atentátu.

To jen na dokreslení. A teď si hypoteticky představme, že by naše vlast byla opravdu vojensky ohrožena. Co by se asi tak dělo. Na stávající armádě by asi vše nemohlo ležet. Muselo by se mobilizovat. Sáhněme si vážení přátelé na srdce. Kolik znáte ve svém okolí lidí, kteří by šli dobrovolně do války a riskovali život? Jste to vy? Je to váš otec, vaše sestra (když už máme tu rovnoprávnost)? Nebo váš přítel na dobrém místě? Nemá náhodou modrou knížku? Kolik asi různých výmluv a strejčků by se při naši české povaze objevilo? Nespoléhali bychom právě v takovéto chvíli na naše spojence, jako v první a druhé světové válce? Vždyť pro ty Američany je to přece samozřejmost jít bojovat a padnout za Čechy. Kdoví jak by to bylo s jednotností Evropské unie a NATO. Připadá mi proto krátkozraké brát otázku národní bezpečnosti na lehkou váhu jenom proto, že nám dnes nikdo nehrozí. I když co jiného to je v případě Ruska a jejich raket, které měly být přesměrovány v souvislosti s radarem.

Nechci tady malovat čerta na zeď. Pevně věřím, že k žádné vyhrocené situaci nedojde. Ale není to důvod k včasnému přemýšlení o vlastní obraně v souvislosti s českou povahou?