Naposledy jsem byla takhle šťastná, když jsem jednou, při všední cestě metrem do práce, v ranní špičce v davu, byla dostrkána před rámeček s verši Emanuela Frynty - byl to jeho známý Trychtýř. Já na tu básničku koukala, uvnitř se usmívala a pak doma jsem si o něm dohledala další díla. Bylo to skvělé - místo reklam verše a na tak prozaickém místě. Byly tolik potřeba - lidi si je přečetli, usmáli se na sebe a nehádali se. Ačkoliv bylo narváno. Zajímavé. Zdravím.

To je budhistická mantra....

Zdravím. V té době jsem to ještě nevěděl. Děkuji Ch.

Zbožné přání, které nás čeká až na nebeských výšinách. Přesto karma za připomenutí.

Zdravím a děkuji. Děkuji také těm, co to nechali vylepit po ČR. Ch.