Výslech Švejka na policejní direkci a jeho jinotaje.

Jak se jmenujou, ptá se oficír. Švejk, Josef Švejk. Už od narození mi tak říkaj, tak se asi tak budu jmenovat pane oficír. To vědí, já bych jim nerad lhal. Tváříte se jako blb, takže asi nelžou. Vědí proč jsou tady?  

Vím pane oficír. Mám toho dost na svědomí. Že prej pobuřuju lid, nabádám k českému obrození, občanské neposlušnosti a šířím jakýchsi desinformací. 

Správně. Tedy špatně, velice špatně to dělaj pane odsouzený. No, budoucí odsouzený. Vlastně již skoro odsouzený. Věděj, že se dopustili velezrady proti Císaři pánu? Že za to můžou mít ve válečném stavu i trest smrti? Oni toho majj na svým černým svědomí opravdu hodně. To je na dva životy.

Vím pane oficír. Já myslím i na tři, když budu na sebe sebekritickej. I když jsem prostej, ale poctivej občan našeho Císaře pána, jsem připraven položit svůj  ne moc radostný život za naše císařství. A Švejk se málem rozplakal. Věděj pane oficír, já byl nalezenec. V mládí mě matka pohodila na ulici a tu se mě ujala kolem se šourající paní kněžna. Vědí, taky asi hledala něco k snědku. Tu viděla u lavice dítě stálo a z plna hrdla křičelo. Tedy se jí zželelo a já jsem vlastně ten šlechtickej nalezenec.

Nechal ty blbý keci, kdo jich má poslouchat. Oni mají poslouchat a ne já. Já tady velím. Čuchnou, a oficír dal pěst Švejkovi k nosu. Oni používaj odvar z babskýho ucha, že jí mají tak oteklou? Mlčej, vlastně povídaj, když jsou u toho výslechu. Co je napadlo pobuřovat lid. Kdo jim to poradil, s kým se stýkaj a v politických kruzích znají někoho?

To je moc otázek najednou pane oficír, ale já si dám záležet abych jim udělal tu radost a mohli jich zase povýšit.
Když jsem odpoledne v hospodě U Kalicha čet Národní političku, tak se ve mně probudil ten českej duch a zvolal jsem. 

Národe český, probuď se. Probuď se Jane Husy, probuď se Žižko i ty Karle Havlíčku. Nic proti Císaři pánu jsem nezvolal, ani černý pivo si nedal. Jen kontušovku, tu mám rád.

Jinak se stýkám se svojí nalezenou rodinou, tedy kněžnou a v politických kruzích znám jen T.G.M. Haa, zvolal oficír. A to je kdo, co je ta šifra. To je prosím náš budoucí tatíček, věděj pane oficír? Nedělaj si z nás šloufky, mě jejich tatíček vůbec nezajímá. Oni jsou asi povedená rodina, když jich vlastní matka pohodila a má budoucího tatíčka.

To stačí Švejku, výslech jest u konce a jejich vina je zcela prokázána. Teď půjdou do ajnclíku, aby nikoho dál nepobuřovali a zejtra jich budou eskortovat k soudu. A jak to vidí pane oficír, ptal se bezelstně budoucí, již skoro odsouzený  Švejk. Kolik jako můžu vyfasovat. To věděj, já mám zaplacený podnájem do konce měsíce, tak abych zbytečně neplatil dopředu. No věděj, že když je válka, tak je ta bída. Oni jsou pod státem, tam je hej. Ale my živnostníci...

Švejku, držej tu hubu, když se jich neptám. Já to vidím na těžký pracovní žalář v kotelně. A tam budou čekat na ty jejich obrozence hodně dlouho. 

Abtreten.

Z možných myšlenek Švejka Josefa sepsal: Chalupský Pavel