Vojna a mír.

I když jsem si dovolil výpujčku nadpisu románu L.N. Tolstého, rozborem díla se zabývat nebudu. Na to si s dovolením netroufám. Na co si ale troufám, je zamyslet se nad tím, proč v dnešní době, v demokracii, při svobodě slova je…  

mír skoro sprosté, nežádoucí slovo, nálepka?

Z veřejného prostoru, diskursu, zmizelo. Proč?

Protože politici touží po moci, ne po moudrosti. Úkolem moudrosti nejen státníka je naučit se mít vhled do souvislostí, vidět jiné barvy než černou a bílou, rozlišovat, že mezi dobrem a zlem není vakuum. Naučit se rozpoznat příčinu a následek.

Pokládám si otázku. Vedl se před rokem 1989 dialog s občany? Byla jen jedna pravda. T.G.M. řekl. Demokracie je dialog. Nějak se nám ztrácí. Dialog nejsou nálepky.

Nedostatek dialogu a nálepkování jsou znaky začátku totality. 

Svět nikdy nebyl, není a nebude černobílý. A je to dobře. My jsme ale jako lidé začali mnohé věci kvůli zjednodušování hodnotit černobíle. Nezapomínejme na jedno ze základních pravidel.

Každý následek má svoji příčinu. Nikdy není následek bez příčiny. Následkem každé akce je reakce. To nelze oddělit.

Uvedená pravidla platí obecně a dotýkají se každého z nás, každého našeho jednání.
Jsou součástí každodenního života. I my přemýšlejme, jaké bude mít naše jednání následek. 

Bude pozitivní? Bude negativní? Určitě nebude černobílý.

Není jednoduché předem odhadnout, rozpoznat následek. Může být pozitivní pro mě, ale druhý ho může vnímat negativně. Právě když děláme závažná rozhodnutí, je třeba promýšlet různé varianty. 

Mír a války nelze vnímat jen v digitální podobě nul a jedniček, podle nadpisů v médiích, pc her. Chce to hlubší pohled, přímo vhled do uvedených problematik. Lidstvo se již desetitisíce let snaží přijít na to, jak řešit neshody, nepochopení, nenávist, zášť. 

Zatím na to nepřišlo. Kdyby přišlo, svět by vypadal úplně jinak. Je vidět, že jsme ještě  jako lidská společnost nedospěli tam kam věřím, že jednou dojdeme. 

A chci být dobrým prorokem.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel