Uberme plyn.

Možná někoho překvapím, ale nemám v žádném případě na mysli dovážený zemní plyn odkudkoliv, i když by to určitě bylo vděčné, nejen ekonomické, ale hlavně politické téma. Mám ale na mysli…

slovní agresivitu, neboli emoce.

Vypjaté, dlouhodobé emoce jsou totiž svým způsobem nemoce. Psychické nemoce.

Zároveň říkám, že tím myslím obě strany sporu, tedy z pohledu na současné dění ve společnosti.

Mám pocit, že máme nemocnou společnost.

Známe to dobře. Pokud se přikládá pod kotel s vřící vodou, a ještě přiložíme pokličku, jak to asi může dopadnout?

Vřící voda pokličku zvedne a uhasí oheň který způsobil var. Zároveň může opařit i toho, kdo přikládal pod kotel a nedával pozor. S vřícím kotlem se musí zacházet opatrně, obezřetně, předvídavě, prostě rozumně a se znalostí věci. 

Jen malé dítě to neví.

Neví, že se musí přikládat opatrně, sledovat var vody, včas sundat pokličku, a když voda vaří, již nepřikládat.

Vidím naši společnost jako vřící kotel. Někdo přikládá a přikládá. Poklička už signalizuje vřící vodu. Přesto se přikládá. Záměr? Neznalost? Hloupost? Úmysl?

Emoce nikdy nebyly a nejsou dobrým rádcem. Na tom se shodneme všichni.

Kdysi jsem slyšel krásný příměr. Mezi partnery propuknou emoce a dojde k hádce. Při vzedmutých emocích klesá podle psychologického výzkumu IQ na intelektuální úroveň debila. Podotýkám i u osob velmi intelektuálně zdatných. Otázka zní. Jak se potom mají dva debilové domluvit? 

To prostě nejde.

Emoce nyní plynou a často ovládají diskusi mezi částí naší společnosti. Dovolím si tvrdit velkou částí. Mohou se obě skupiny dle shora uvedeného domluvit?

Víme z vlastních zkušeností že to opravdu nejde. Kolikrát jsme i my sami byli v pozici debila….? Vzpomeňme si.

Proto říkám uberme plyn. Nebo rovnou šlápněme na brzdu než narazíme do zdi.

Z myšlenek a sledování názorů lidí sepsal: Chalupský Pavel