Třeba mi porozumíte.

Zkusím Vám povyprávět krátký příběh o hledání. Je to příběh, který jsem před pár dny prožil a opět mi potvrdil moje životní přesvědčení o synchronicitě.  

Před pár dny jsem doma hledal jistou potřebnou věc. Není vůbec podstatné jakou. Hledal jsem ji celkem usilovně. I své myšlenky jsem na to soustředil. Prohledal jsem celý byt, prohledal jsem svoje i auto, protože jsem věděl, že ještě v autě jsem ji měl u sebe.

Už jsem měl myšlenky, že jsem ji nechal u benzínové pumpy, kde jsem luxoval vnitřek auta a měl jsem za to, že jsem ji tam zapomněl při vyndavání věci z vnitřku.

Už jsem měl myšlenky, že jsem ji nechal ve sběrném dvoře, kde jsem tu věc měl u sebe a pak jsem ji odložil.

Prostě jsem pak usoudil, že jsem ji někde ztratil. Říkal jsem si. U benzinky už ji nenajdeš a ve sběrném dvoře tuplém ne. I při usínání jsem nad tím přemýšlel.

A tedˇ k věci, k synchronicitě. Doma v jednom pokoji mi rozkvetla kytka. Krásná kytka, krásné velké oranžové květy. Při pohledu na tu krásu mi hned přišla myšlenka, že ji vyfotím a podělím se o tu krásu v jedné skupince přátel, kteří dokáží krásu ocenit.

A pak to přišlo. Jakmile jsem tak učinil a o krásu se s přáteli podělil, tak při odchodu z pokoje můj první pohled spočinul na stolku v obýváku, kolem kterého jsem dva dny chodil a nic neviděl.

A na tom stolku byla ONA. ONA věc, kterou jsem dosud marně hledal.

A tak se mi opět potvrdilo, že když odkloníte svoji mysl zaměřenou na hledání (čehokoliv), a nahradíte ji myšlenkou na celek, synchronicita to zařídí.

Z myšlenek a prožitku při hledání sepsal: Chalupský Pavel