Tomu říkám byznys.

A jaký. Miliardový. Já, ty, my, vy, oni třídí. Všichni třídíme, přesto les i pole uklízím. Někde jsem četl, že jsme na špici EU v třídění odpadu. Tedy odpadu plastového, papírového, skleněného a asi i železného. Máme jásat? 

Asi ano, ale jásal bych radostí alelua, kdyby pokud možno žádný odpad nebyl. Plastové obaly by nebyly (dají se už nahradit) a pokud ano, byly by vratné. Skleněné obaly by byly vratné, i od jogurtů. Papír se recykluje stejně jako železo, ale přestaly by se vyrábět nápoje do plechovek. Zmuchlat a zahodit. Toť americký konzumní způsob života.

Za mých mladých, vlastně malých let jsme do sběrny druhotných surovin, ano, tak se to dříve jmenovalo, nosili jen papír a kdejaký kousek železa, či plechovky, kterou jsme někde vyjímečně našli. Tak jsme si vydělávali korunky.

Dneska vyprodukujeme "moře, či spíše oceán" všelijakých obalových odpadů, a pak jásáme že je třídíme. I do Číny se vyvážel. Úžasný. Lodě plné odpadů, sem tam, sem tam. Už máme tolik odpadů, že jsme vytvořili i nové hospodářství. Odpadové. Tam se točí miliardy, sem tam, sem tam.

Ještě nám zbývá vytvořit Ministerstvo národního odpadu. Třeba místo Ministerstva národní obrany. Stejně je víc odpadů než vojáků a zkratka by byla stejná. Opevníme republiku odpady a nikdo k nám nepůjde. Huráááááá.

Sláva bezobalovým obchodům.

V práci jsme na téma třídění vedli nejeden rozhovor. Každý ze spolupracovníků hrdě hlásil, že doma třídí odpad na na papír a plast.

Doma ano, v práci ne. Dojím svačinu a šup s plastem (jak jinak) do koše, který mám přece hned po stolem. Že máme 20m od kanceláře třídící popelnice? Kdo by se od stolu, ze své krásně polohovací židle zvedal, že? Doma přece třídím, to stačí. Jsem dobrej. V práci je mi to šumák.

Jo jo. Když se náhodou někdo zeptá, hrdě prohlásím že samozřejmě třídím. A máme lepší statistiku. Pořád jí věříte? Nejlepší odpad je žádný odpad.

Z myšlenek a z pracoviště sepsal: Chalupský Pavel