Táta a syn.

Podělím se s vámi o jeden příběh táty a syna. Třeba se v něm někteří otcové najdou, nebo k němu v průběhu života dojdou. Je to cesta života, tedy cesta radostí i strastí. Cesta omylů, ale i cesta poznání a uvědomění. T

Otcovství. Jak krásná životní etapa. Již od 17 let jsem si plánoval postavit dům, zasadit stromy a mít syna. To se mi vyplnilo. Nějak jsem v té době ale netušil, že není tak těžké postavit dům, zasadit stromy, ale jak je těžké řádně připravit syna do života. Nebudu uvádět veškeré peripetie při výchově, jen uvedu, že jsem se synovi v jeho 18 letech omluvil za moji nevědomost a nevýchovu.

Jakmile přišel jeho správný čas, odešel do světa, jak se říká na zkušenou. Vřele, opravdu vřele doporučuji všem rodičům. Včas přestřihněte rodičovská pouta, kterými své děti držíme jak ve svěrací kazajce. Pokud to neuděláme, svědčí to o naši rodičovské nepřipravenosti, nezralosti. Ne o naší lásce. Je to strach a ten je opakem lásky. Takže čím dříve, tím lépe.

Z povzdálí 2000 km jsem tedy mohl sledovat vývoj a rozvoj jeho osobnosti, bez jakýchkoliv mých zásahů. Někdy je lepší na vše zapomenout a začít znovu. Je třeba si uvědomit, že vše má svůj čas a vývoj, že vše co přijde do našeho života, přichází v ten správný okamžik a vše je zde z důvodu našeho uvědomění si něčeho.

Jak čas a roky plynuly, došlo k oboustrannému přetransformování, změně pohledu na život, jeho cestu a úkol a uvědomění si své identity.

V posledních pár letech jsem za synem začal jezdit. Při poslední návštěvě, jsme zašli do obchůdku s čajem, kde jsem nakupoval při poslední návštěvě. Pan prodavač nás oba poznal, s úsměvem pozdravil a optal se, co si budeme přát. Já vybíral a pan prodavač se spiklenecky optal syna:"Táta tu byl nedávno, to ti přijel na kontrolu"? Synova odpověď byla jasná, stručná a všeříkající:

Ne, my se máme rádi". Pan prodavač zvedl obočí a jeho paní, která mi balila čaj, s neskrývaným chápajícím úsměvem odvětila: "Very nice".

Co více si může táta od syna přát? Přeji tedy všem otcům, aby jednou, dříve, či později tu samou větu uslyšeli. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem otcovskou zkoušku složil. Věřte, že nikdy není pozdě.

Z krásného prožitku poznání sepsal: Chalupský Pavel