Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Já si nejsem tak úplně jistá. Dvacet let jsem vedla podnikatelským firmám účetnictví. Různým. Českým, česko-zahraničním i zcela zahraničním. VŠICHNI nejvíc toužili po tom, aby se dalo do daňově uznávaných nákladů všechno. Účty za rauty, oktoberfest, zájezdy údajně se zákazníky atd. atd V tom se nelišily. Daňové přiznání je povinnost, kterou ukládá stát všem, kteří mají příjmy nad určenou hranici. Tu nepřekračují většinou jen důchodci a studenti a i tady jen někteří. Přiznání se to prostě jmenuje. Mohl by to být klidně výkaz o příjmech a vydáních. Tady bych tak naštvaná nebyla za tu povinnost, ale víc za to, že poplatník musí dokazovat, že přiznává daně správně. Presumpce neviny platí jen v trestním právu, tady ani náhodou. A další věc je, že se kvapem blíží doba, kdy začne daňový systém určovat EU a to teprve bude mazec. S daněmi nic nenaděláme - znáte to - "Daně a smrt...". Když už se bavíme o přiznání - mám jiné a podle mně užitečnější. Když jsem byla malá holka, každou chvíli jsem doma něco provedla. Maminka i tatínek se hodně snažili, a nakonec mě přesvědčili, že pokud opravdu něco provedu, nejlepší je to přiznat OKAMŽITĚ. S křivkou času roste geometrickou řadou průšvih. To je zákonitost. A další prima aspekt - člověk, který dokáže přiznat omyl je všemi vnímán s většími sympatiemi, než ti vzorní. Dokonce i než byl on sám vnímán před průšvihem. To fakt funguje. Tak to je asi tak všechno, co k přiznávání mám. Jinak fakt zajímavé téma. Podněcuje diskuse. Zdravím pane Chalupský. A hezké úterý :-).

0 0
možnosti