Tady nejde o Oskary.

Všichni jsme herci. Ano. Já i Ty. My všichni jsme součástí velké divadelní hry zvané život. Divadlem je Matka Země, scénářem život samotný, režiséry a herci v jedné osobě jsme MY sami. A kdo je obecenstvem?  

Třeba celý Vesmír, jehož jsme neoddělitelnou součástí. A ten se musí někdy za břicho popadat, když vidí, čeho všeho jsme schopní. A že jsme schopní. Někdy všeho schopní. Ale tak to má být.

To jsme celý MY. Obdivujeme filmové a divadelní herce a přitom nejlepšími herci je každý z nás. Všichni jsme sem přišli zahrát svoji roli, a věřme tomu, že ji celý život hrajeme perfektně. Přesně podle životního scénáře. I ten, kdo si myslí, že hraje štěk (bezvýznamnou roli), je důležitou součástí hry pro ostatní. Vše do sebe perfektně zapadá. Není tedy bezvýznamných rolí.

Každý den, každý okamžik hrajeme nějakou roli. I když jdeme vysypat odpadkový koš. V každé životné etapě. Někdo zahraje opravdu velkou celosvětovou roli, někdo lokální a někdo hraje jen statistu. Tady nejde o Oskary, tady jde o prožitek a uvědomění si, že jsme všichni součástí jedné velké, nejen pozemské hry.

Vzali jsme na sebe podobu všech možných kladných i záporných lidských vlastností a jeden druhému je přehráváme. Všichni jsme své životní role přijali, tak hrajme a nefňukejme, že je naše role těžká. Do této role jsme se obsadili MY sami. Nikdo nám ji nevnutil a ani nemůže vnutit. Bylo to naše svobodné rozhodnutí.

Že jsem teď padouch? Příště budu hrdina. Vždyť jsme jedna lidská rodina.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel