Sytý hladovému nevěří!

Jsme přežraná planeta. Sami sebe pomalu, ale jistě zabíjíme. Pácháme dobrovolnou sebevraždu, aniž si to uvědomujeme, či připouštíme. My sami sebe ohrožujeme víc, než případní teroristi, či imigranti.

Ono je ale jednodušší ukázat na někoho jiného.

Stačí se projít po obchodních centrech a nahlédnout do nákupních vozíků. Někdy mi připadá, že lidé čekají apokalypsu. dělají si zásoby na horší časy. Ale kdepak. Za týden přijedeme znovu. Vždyť jsme to všechno snědli. Ty lákavé obaly, ty slevy, ty akční ceny. No, nekup to. Vůbec nevíme co je hlad, i když o něm stále mluvíme. Já ho naposledy párkrát zažil před 37 lety na vojně.

Dneska se jí všude. V autě při cestě do práce. Děti v autě při cestě do školky či školy. Na ulici, nebo v tzv.rychlých "obžerstveních". Přijali jsme s radostí z konzumního způsobu života různé fast fůdy, Big Burgry, Mek Donaldy a podobně. Jen stáhnete okénko a máte své oblíbené "jídlo" v ruce.

Ani nevystoupíte. Zaplatíte, nalepíte obtisk na sklo auta že jste členy klubu. Úžasné.

To je vymoženost. Na tohle jsme celé roky v temnotě socialismu čekali. Ještě že je tu "máme".

Můžeme díky tomu jíst rychle ve stoje, nebo dokonce za pohybu. Doba je rychlá, čas jsou přece peníze. Úžasné. Žijeme přece proto abychom jedli. Kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv a cokoliv. Úžasné.

Už jsme zapomněli na tradice našich rodičů, dědů a babiček, kdy se celá rodina vždy sešla u jednoho stolu. Jak ráno, tak večer. O sobotě a neděli i na oběd. To byl vždy svátek.

Byla to doba, kdy se za jídlo DĚKOVALO.

Dnes se jen ruka natáhne a zaplatí. Kartou.

Žádné děkování Matce Zemi za dary, které nám dává všem, ale fast fůdům.

Amen.

Já už děkuji.

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel