Cesta před námi je dána cestou, kterou už jsme ušli. Bývá to tak, že se nám vrací to, jak jsme se chovali ke svým nejbližším my sami. Naši předkové věděli, že není vždy dobré, rozmazlovat své děti tím, že jim vše budeme omlouvat a odpouštět jen kvůli mládí. Uměli nalézat ve výchově střední cestu a vést rodinu jako celek k odpovědnosti. Je to na výchově dětí to nejtěžší, nejsou na to školy a často zasahuje osud a náhoda. To je prostě život. Ten směr, kudy jít a jak žít, bychom ale měli pořád držet. Nebo se o to aspoň snažit. Zdravím.

Zdravím a děkuji za názor, kterým jste to vystihla. Přeji... Chalupský Pavel

v nemecke televizi jsem kdysi videl porad o lidech z tech nejnizsich prijmovych vrstev. Bylo to z Mnichova (jedno z nejbohatsich meste teto zemekoule) a redakce ukazovala zivot starsi pani, ktera bydlela v jedne mistnosti a mela jen min. soc. podporu.

Zivila se sberem vratnych lahvi a do kamery tvrdila, ze je to horsi, lide uz vratne lahve tolik neodhazuji do popelnic a boj mezi bezdomovci o tento zdroj obzivy pry prituhnul.

Pani rikala. ze nekdy, kdyz se poradne snazi, tak seberi i 5 Euro za den. Koupit si nemuze vubec nic, prostredky ji staci na hole zivobyti. Zdravi nalomene, dustojnost cloveka tak nejak stranou.

Pri tech vsech strastech zivota, 'jestli se neceho boji', ptala se redaktorka.

Ano odpovedela dama: 'strach mam z toho, ze bych musela do domova duchodcu'

Zdravím a děkuji za názor. Hmmmmm, té pan rozumím a chápu. Přeji...Chalupský Pavel

Stalo se v našem sousedství. Roznašečka novin si všimla, že pan N. nevybírá schránku, Když nemohla už do schránky nacpat další noviny, zavolala policii, že se obává, zda se panu N. něco nestalo. Policie vnikla do bytu a našla pana N. bez známek života. Zjistili adresy jeho dětí a volali prvně tomu staršímu. Ten řekl, že ho to nezajímá, rodiče se rozvedli, táta se o ně nestaral. Stejně odpovědělo druhé dítě. Pohřeb zařídil obecní úřad.

Rozvádí se polovina rodin. Mnoho rodin je bezdětných. Děti z mnoha rodin žijí na druhém konci republiky. Bylo by krásné, kdyby se děti postaraly o rodiče, ale ...

Zdravím a děkuji za názor. No, to je právě to o čem jsme se zamýšleli. Je to i krize soužití v našich rodinách. Vzdálenost nesmí hrát roli. Uvedl jste příklad, který je opravdu častý. Přeji....Chalupský Pavel

To podepíší bez výhrad, jen časy se mění a rytmus doby nahrává spíše výstavbě starobinců, než vejminků, ostatně v paneláku by na něj ani místo nebylo. Myslím, že spolu se mnou si většina starších lidí přeje aby svou existencí, někdy i nemohoucností resp. odchodem nezatěžovala své potomky...

Zdravím a děkuji za názor. Dovolím si jen lehkou připomínku. Proč mít strach z nemohoucnosti, zatěžování. I naše děti, tedy i každý z nás jsme v dětství byli nemohoucí ( i když v jiném směru), ale také jsme děti musely koupat, utírat jim zadky atd atd. a nikdy jsme nepomysleli na to, že nás to zatěžuje. To je ta výměna rolí. Pokud se budeme snažit žít odpovědně k sobě a Zemi, nebudeme přítěží. Jak říká kamarád. Karmu si píšeme sami))

Přeji....Chalupský Pavel