Sláva vítězům...

  ...čest poraženým, chtělo by se dodat. Je ale komu vzdávat slávu a komu čest? Nějak se mi do mysli vkrádají jinačí myšlenky. Jaké?  

Přiznám se že nevím, kdo z moudrých vyslovil tuhle větu. Nevím, zda byla vyslovena po válečném boji, či sportovním klání. V naší době se ale díky Bohu užívá v druhém případě. Až na minulou sobotu, kdy se tato slavná věta použila po "boji" prezidentském, tedy o Pražský hrad. Ještě že je "boj" v uvozovkách, i když někde ta rána pěstí padla.

Ale vrátím se k věci. Máme vzdávat slávu vítězům, kteří používali nečestné prostředky v klání?

Máme zrovna tak vzdávat čest poraženým, kteří na tom nebyli o moc lépe?

Zaslouží si oba aktéři toho klání naši slávu a čest? Představoval si autor téhle slavné věty klání vedené nečestnými prostředky na obou stranách?

Určitě NE. Neboť by nikdy nevyslovil větu Sláva vítězi, čest poraženým.

Jen TI, kteří soupeří poctivě podle daných pravidel, ctí jeden druhého, váží si jeden druhého, si zaslouží naši Slávu a Čest. Když vyhrát, tak čestně. Když prohrát, tak čestně.

Proto promiňte vážení čtenáři, ale ani jeden z aktérů klání o prezidentský post, si moji Slávu a Čest, tedy můj hold, nezaslouží. Je vidět, že v dnešní společnosti spíše hledíme na slávu, než čest.

Otočme To.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel