Školský systém?

  Měl jsem krásný myšlenkový sen. Byl to sen o tom, jak se všechny děti těší chodit do školy. Už se přímo nemohou dočkat, dospat, až budou s radostí přijímat to co chtějí a kdy chtějí.

Zdá se to být nemožné? Ano. V současném systému školství i po všech těch nespočetných reformách – co ministr, to reforma, je to zcela nemožné.

Proč? Protože naše školství nespasí žádná reforma. Cílem a smyslem každé reformy je totiž jen vylepšit stávající systém. Jakýkoliv. Školství potřebuje něco silnějšího. Totální změnu. A toho se všichni ministři právě bojí. Hlavně klídek, a aby to nějak fungovalo. Funkční životnost našich ministrů je stejně roční. Co se dá za rok stihnout? Ani se nerozkoukáte a jste z kola venku.

Přijít s "revolucí", jste venku druhý den. Já ale nemyslím revoluci ve smyslu boje, ve smyslu francouzské revoluce. Myslím revoluci ve změně myšlení a vnímání systému vzdělávání. Pořád se oháníme J.A. Komenským. Ohánět se umíme. Je to náš učitel národa. To nám jde. Ale uvést jeho myšlenky do dnešního systému?

Naše univerzity, vysoké školy, pedagogické fakulty chrlí ročně tisíce tzv.učitelů. Spíš lidí s pedagogickým vzděláním. A co. Pouze tím naháníme statistiku VŠ vzdělanosti národa. I kdyby jen malinká část z nich chtěla něco změnit, mají šanci? Nicotnou. Systém je semele. Buď se přizpůsobí a rezignují, nebo odejdou se svými ideály. Nebo bez nich.

Přesto tady možnost a šance je. Říká se tomu domácí vzdělávání. Neznám přesné počty dětí takto vzdělávaných, ale díky za každou spokojenou a radostnou dětskou duši. Nejsou svázány nesmyslnými nařízeními školních řádů a předpisů. Už jen to, že ve škole má hodina 45 min. Všude jinde 60 min. Předměty na sebe logičností nenavazují, když žáky začne něco zajímat, bavit, přijde zvonění.

Od malička se učí, že nelogičnost má svoji školskou logiku. Nepřemýšlej nad tím a seď pěkně s rukama za zády a hlavně tiše. Nevyrušovat, hlásit se a čekat až budeš vyvolán. Učení k individualismu, žádné napovídání, spolupráce. Kolektivní vědění? To je co? Takto vychováváme egoistické individualisty.

Lepší vědomý metař, než egoistický ministr.

Předměty jako je rétorika, improvizace, kreativita, spolupráce, to jsou neznámé pojmy. Myslím tím většinový systém. Pokud ne, tak mě prosím omluvte.

Mám ale pocit, že jde jen o známky, hodnocení, soupeření, tupé biflování před zkouškou a posléze tituly.

Motto do každé školy:Neučíme se pro školu, ale pro život.

Non scholae, sed vitae discismus.

Připravuje náš současný školský systém pro svobodný život?

Už se těším na nového Ámose.

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel