- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Malé děti to umí, ti hodně staří také, ale už někdy není komu. Celé roky vzpomínám na svojí babičku, která stála v pozadí všeho. Vždy činorodá, připravená pomoci, ale neviditelná. Až poté co odešla, jsem objevila její básně. Vůbec jsem nevěděla, že nějaké psala! A mezi nimi verše:
"Vždy říkáme si:
„vzpomeneme jednou“,
však potom v chvíli
mrazivou a bědnou
zavřou se oči
matky, tolik bdělé.
Dluh chce se platit...
Není věřitele."
Dnes si s ní v duchu povídám každý den - mnohem častěji, než když jsme ještě byly spolu. A stále doufám, že se slyšíme...
Zdravím a děkuji. Někdy opravdu víme málo o svých nejbližších. Pak nám odejdou a my si uvědomíme, že jsme chtěli ještě něco říci. Proto nečekejme.Dluhy je třeba splácet hned. Hezké. Ch..