Já myslím, že je to prostě výchovou a to už od malička. U každého individuálně. Když se tak k sobě chovají dospělí doma, ani není potřeba to dětem nějak zvlášť zdůrazňovat. Stačí sem tam připomenout. Jenže dnes se doba zrychluje, a tak hodně lidí má dojem, že jde o přežitek, který zdržuje. Na zdvořilost ale by měl být čas vždycky. Naše babičky a ještě i maminky nás napomínaly, když jsme opomněli, já už na to měla času méně, a ti dnešní mladí už skoro žádný. Nevyčítám, ale je to velká škoda.

Zdravím a děkuji za názor. Představte si paní Šumová, že v den, kdy jsem tento příspěvek zveřejnil, jsem si povídal s jednou paní v obchodě. Mezi řečí mi začala říkat, jak jsou dnes lidé k sobě neohleduplní, že se neumí omluvit, že neumí říci promiňte, prosím, nic se nestalo. Prostě to stejné téma, co jsem zveřejnil. A to můj článek nečetla. To nebyla náhoda, to bylo potvrzení stavu, který popisuji. Chalupský Pavel

Neviděl bych to tak dramaticky, mnohé se zlepšilo i u nás, alespoň na menších městech a vesnicích.

Zdravím a děkuji za názor. Máte pravdu, na vesnici kde bydlím to tak nevnímám, ale v krajském městě kde pracuji, je to každodenní záležitost. Nejsem zavřený v kanceláři, ale často chodím po městě. Když jedu domů, nesednu do auta, ale jedu vlakem, takže jsem stále mezi lidmi. Jak jsem psal. Známí když přijedou z UK, právě na tohle reagují jako první. Je to moje zkušenost a nejen moje, proto jsem popsal stav v UK a u nás. Chalupský Pavel