Proč...?

  Pro slepičí kvoč. Taky vás iritovala tahle odpověď, když jste chtěli jako děti něco vědět? Když těch otázek se v našem dětském věku nabízelo tolik. Byli jsme všeteční a zvídaví. I teď si ale kladu řadu otázek jako...  

Proč je na světě tolik zla, zloby, agresivity a válek?

Proč člověk jiného člověka nenávidí?

Proč někdy ubližujeme sami sobě?

Proč se víc řídíme rozumem, než srdcem?

Proč si někdo přivlastňuje Zemi, která přece patří nám všem.

Proč spíše kritizujeme, než chválíme?

Proč se vyrábí to, co lidem škodí a stát z toho ještě vybírá daně.

Proč nevnímáme životní problémy jako zkoušku, jako příležitost k učení?

Proč si otravujeme životní prostředí?

Proč je mantrou státu růst HDP a ne harmonie života občanů?

Proč je školní docházka povinná – povinná je ta docházka?

Proč je zdravotnictví postavené na léčení a ne uzdravení, na následku a ne příčině?

Proč odevzdáváme svoji osobní moc?

Proč se snažíme naše vlastní děti vychovávat bez svobodného prostoru?

Proč neumíme jeden druhému projevit Lásku tak, aby tomu rozuměl a cítí?

Proč neumíme v sobě probudit životadárnou touhu?

Proč neumíme být sami sebou?

Proč zkoumáme Vesmír a sami sebe neznáme?

Proč se neučíme naslouchat své Duši a intuici?

Proč zůstáváme v komfortní zóně nevědomí?

Proč se bojíme zodpovědnosti a rozhodnutí?

Proč neumíme žít v rovnováze?

Proč sami sobě, vědomě, či nevědomě ubližujeme?

Proč se tolik bojíme změny?

Proč. Vnímáme bohatství v penězích a ne ve stavu mysli?

Proč hledáme vzory v druhých a ne v sobě?

Proč...?

Týkají se nás tahle proč? Ano? Tak proč s tím nic neděláme?

Jenom prosím neříkejme to známé – pro slepičí kvoč.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel