Přilétají vlaštovky...

poslové jara. Nejsou samozřejmě jediní z ptačího světa, vzpomeňme na skřivany, špačky...Letí za námi tisíce kilometrů. Každý rok. Tam a zpátky. Ví kam mají přiletět a kdy. My máme kalendář a stejně zapomeneme. Oni ne.   

Tak se na jaro těšíme a místa k jejich příbytku připravíme tak…

že v rozích oken a říms roznístíme různé zábrany. Igelitové sáčky, tu drátěné bodce, tu alobalové fábory. Je to účnné, velice účnné. Přece si nenecháme jejich výkaly zašpinit rámy a skla oken, zaneřádit fasádu.

Více méně chápu. Ví ale někdo, kolik dokáže pár vlaštovek během dne ulovit much a komárů i u našich oken? No, hodně. Naši předci tohle věděli a stavění hnízd vlaštovek a jiřiček nebránili. Naopak. Vítali je nejen jako posly jara, ale také lovce much a komárů. 

Kdepak MY. My místo toho vynalezneme různé a jiné mechanické a elektronické odpuzovače komárů a much. Jejich přiirozené lovce sami odpudíme.

Jak říkám, lehce chápu. Zkusme se ale prosím zamyslet, zda vždy a všude na našich domech a oknech jim musíme v hnízdění zabraňovat. Myslím že nemusíme. 
Jsou jako kočka u domu. Tam kde je, myši nejsou. Zkusme je nechat vyvést svoje ptáčata. 

Vždyť kvůli tomu k nám letěli několik tisíc kilometrů přes hory, řeky a moře, aby třeba na našem domě přivedly na svět své potomky. Ať se u nás cítí vítané. Vždyť mnohé nedoletěly.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel