Před heřmánkem smekni.

  Lidová moudrosloví v sobě opravdu skrývají staletími ověřenou moudrost. Proto neupadla v zapomnění a mně se nedávno jedno vybavilo.  

Před pár dny jsem si řekl, že je nejvyšší čas vyplít květinové záhony, neboť časem půda vyprodukovala nejen květiny, ale i nepřeberné množství různých "plevelů". Tak jsem se pustil do práce. Kdo i v malém pracuje s půdou tak ví.

Květinové záhony jsou velké, "plevele" neurekom, a tak jsem si po dvou hodinách práce řekl, že se půjdu projít do lesa. Vždyť ho mám za zahradou.

Při procházce jsem došel k velkému poli, kde se k životu již probouzela vysetá kukuřice. Koukám a obdivuji její sílu i v tom suchu růst. Pak jsem si všiml jedné podivnosti.

Na tom ohromném poli totiž rostla jen kukuřice. Asi si řeknete co je na tom divného. Hned vám to řeknu. Já na tom poli neviděl "plevel" jako na mých záhonech. Nedalo mi to a vstoupil jsem opatrně do pole, abych nepošlapal výhonky kukuřice. Chodím, rozhlížím se kolem sebe a vidím jen suchem a erozí rozpraskanou zem připomínající půdu.

Tak si říkám. Je tohle ještě vůbec půda? Je to ještě vůbec zem, nebo jen držák na rostliny, které sem vysejeme? Vždyť v "normální" zemi roste cokoliv. Po chvíli chození najednou spatřím něco, z čeho by naši zemědělci a výrobci chemických postřiků asi neměli radost.

Spatřil jsem rozkvetlý heřmánek. Ano, oproti velikosti pole ho bylo opravdu zanedbatelné množství, ale byl tu. Nic jiného než kukuřice a heřmánek. Hned mi na mysl přišla ta krásná stará lidská moudrost. Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni.

Tak páni chemičtí inženýři. Heřmánek se vám ani těmi vašimi chemickými postřiky zničit nepovedlo. Vybavilo se mi totiž, jak jsem několikrát viděl ohromný traktor s postřikovači na poli.

Poklekl jsem a přivoněl. Vážení přátelé voněl. I přes tu chemickou spršku voněl a žil. Nic jiného na tom poli neroste. Jen kukuřice a heřmánek.

Pomyslně jsem smekl, opravdově klekl a poděkoval za vůni, kterou mě obdaroval.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel