Právě jsem se vrátil z Hradu. Pardon z lesa.

Nebylo mým úmyslem někoho vylekat. I když nevím, třeba i na Hradě jsou nějaké inspirující myšlenky.  

Takže znovu a lépe. Vrátil jsem se z lesa. Kochal jsem se přírodou asi jako pan Hrušínský při jízdě v autě ve filmu Vesničko má středisková. Já šel pěšky. Je to zdravější. Mé oko skenuje přírodní krásy, vzrostlé borovice, modříny, honosné duby a buky. Les poblíž mého domu je krásný. Vlastně krásný les je každý les. Pokud jej člověk, my, neponičíme naší civilizací a nezaplevelíme odpadem.

Jak se kochám, zaregistruje mé, přírodou okoukané oko něco, co do přírody nepatří. Mezi nově vysázenými stromky vyčuhuje to NĚCO. Má to bylo červenou barvu. Prodírám se mezi mladými stromky a MÁM TO. Není to muchomůrka, jak se podle barvy mohlo zdát. Vytahuji třímetrovou igelitovou pásku s nápisem KOLO PRO ŽIVOT se jménem a logem jednoho bankovního domu, který nebudu uvádět. Nemůže za ten plevel. A já mám téma k zamyšlení.

Jak ušlechtilá myšlenka. Pořadatelé byli vedeni určitě ušlechtilou myšlenkou. Uspořádáme závody, nazveme to ušlechtilým cílem, omotáme trasy v lese umělohmotnými páskami a je splněno. Všichni jsou spokojeni. Pořadatelé, závodníci, účastníci, ba i sponzor.

Jen les není spokojen. Nikdo se ho ale nezeptal. Nemluvil s ním žádný redaktor, reportér, žádný fotograf, který zaznamenával průběh závodů. NIKDO.

Les jen stál, žil a pozoroval. Les nesoudí. Je tu pro nás. Jak dlouhá bude jeho trpělivost?

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel