Já jsem si kdysi, už je to hodně dávno, přečetla knížku francouzského horolezce, horského vůdce a úžasného člověka Gastona Rébuffata "Hvězdy a bouře". Je to vlastně popis historie zlézání 6 nejobtížnějších severních stěn v Alpách. On celá léta provázel turisty a posléze i horolezce po horách. Byl výtečný sportovec, jestli se nemýlím, účastnil se úspěšné výpravy na Annapúrnu. Zářil mezi poválečnými horolezci jako velká hvězda, a tak měl všechny předpoklady být na sebe hrdý, mít o sobě vysoké mínění. Ta kniha je zpověď jeho lásky k horám. On nikdy ani nepomyslel na nějaké "pokořování hor". On tam celý život s velkou pokorou vodil své zákazníky, horám a přírodě se kořit. Miloval svou práci, hory, přírodu a je to znát z každé věty té knihy. Každému, kdo přemýšlí o pokoře, bych doporučovala, si tu knížku přečíst. A pak pozorovat ty, co opravdu něco v životě dokázali, ty, co svou práci milují. Tam se většinou pokora od slova pokořovat nevyskytuje. Ale tam o to víc vystupuje sláva člověka, lidského génia a úsilí, prostředí pro všechny zlepšovat. Děkuji pane Chalupský, tento námět bychom si v dnešní době měli opakovat jako mantru. Hezký víkend.
