Pistole do každé rodiny.

I když nemám televizi, zaregistroval jsem tak nějak, že je česká veřejnost pomalu ale jistě směřována určitými politiky k ozbrojování se. Dokonce manželka pana prezidenta si obstarala zbrojní průkaz a pistoli. A pořádnou. 

To není reálné uvažování, to je ohromný strach, který se vkrádá do mysli těchto lidí. Ne, opravdu bych nechtěl žít v jejich kůži a mysli. A to si představte, že manželka pana prezidenta požívá té nejvyšší možné ochrany ze strany policie. A přesto má tak ohromný strach, že si pistoli pořídí. Co na to "chudák" občan?

Nechci zde polemizovat nad tím, k čemu jí bude a zda by ji uměla vůbec použít. Něco jiného je mít ji doma v "šuplíku", nosit ji a použít. Za celých 31 let služby, z toho 21 let na kriminálce, jsem díky Bohu služební pistoli použít nemusel. A to jsme zatýkali opravdu zvlášť nebezpečné pachatele. Každý den jsme se pohybovali v kriminálním podsvětí, zatýkali jak zlodějíčky, tak vrahy.

Pokládám si otázku a zkouším nad ní přemýšlet. K čemu manželka prezidenta potřebuje pistoli, a pak se nechá vyfotografovat jak si podává ruku s dvojnásobným vrahem (třetí člověk jeho střelbu přežil) odsouzeným k doživotí? Tak to mi opravdu hlava nebere. Možná je to dobře. Určitě je to dobře, protože tyhle lidi žijí pro mě ve zcela jiném světě. Jak myšlenkovém, tak fyzickém.

Vůbec jim ho nezávidím. Jen mi trochu zaráží, kolik lidí na ten uměle vyvolaný strach slyší. Čím větší strach, tím snadnější manipulace. Čím větší strach, tím větší poslušnost. Čím větší strach, tím méně svobody.

Je čeho se bát? Není, pokud se sami nerozhodneme, že je třeba se něčeho bát. Je to tedy naše vlastní rozhodnutí, naše vůle. Za své strachy si můžeme MY sami. Nikdo jiný.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel