Opustíš-li mě, nezahynu.

Ne, to není úvod dopisu opuštěné manželky. Dneska se asi dopisy na rozloučenou nepíší. Používají se sofistikovanější prostředky. Chci se ale zamyslet nad jiným druhem partnerského opuštění.   Při procházce přírodou mi les řekl.

Opustíš-li mě, nezahynu. Opustím-li Tě zahyneš.

Zcela jasný a konkrétní vzkaz, který se pokusím krátce vysvětlit. Tahle myšlenka mi přišla možná proto, že jsem zaregistroval "politickou", ne odbornou polemiku nad zákonem o národních parcích.

Nechci se zaobírat detaily, ale podstatou. Příroda si bez nás dokáže poradit. My bez přírody nikoliv. Byla tu dřív než člověk. Mobilu, počítače, aut, atomových elektráren.... se nenajíme. Prostě a jednoduše nebudeme. Díky přírodě můžeme dýchat, můžeme jíst, můžeme žít. Prostě a jednoduše budeme.

My si pořád myslíme, že bez našich zásahů a regulací příroda zhyne. Kdy si uvědomí naši zákonodárci, že je to právě naopak. Příroda má vlastní seberegulační schopnost a tím pádem životaschopnost. Není nic dokonalejšího na tomto světě, než příroda. Žádný mobil, počítač, auto, atomová elektrárna...

Proč?

Protože nebyla stvořena lidskou rukou, ale někým Vyšším. Byla tady před člověkem, a bude tady i po něm.

Tak jí prosím do toho nekecejme a nechejme ji žít. Pokud nebudeme žít s přírodou v souladu, pokud ji opustíme, tak....

Z myšlenek v lese sepsal: Chalupský Pavel