Opravdu děti touží...

...jen po novém telefonu? Zkusme vzpomenout na naše dětské tužby. Postupně se lišily věkem. U mě autíčka, poté knížky mayovky, poté stavebnice Merkur a nakonec lyže s umělou skluznicí. Jsou i děti, které touží po něčem jiném.

Jsou prožitky a věci, které nikde nekoupíte. Když jsem náhodou nedostal to po čem jsem toužil, poznal jsem co je to smutek. Někdy naštvání. I to k životu patří. Měl jsem to štěstí, že jsem dostával jak příslovečný cukr, tak bič. Cukr v podobě rodičovské Lásky a bič v občasné podobě měchačky. Byl jsem kluk se vším všudy.

Jako dítě jsem to moc nechápal. Až s věkem přišlo uvědomění, že vše bylo tak jak býti mělo a že to bylo velice výchovné. Za obě metody jsem vděčný. Poznal jsem obojí a byly v rovnováze. A to je důležité.

Chápu, že v dnešní době jsou tužby dětí někde jinde. Někdy úplně jinde. I to k životu patří. Děti většinou nemají rozvinuté rozlišovací schopnosti o možnostech rodičů. I to k životu patří. Chápu, že rodiče mají různé možnosti, jak naplnit tužby dětí.

Ale každý z rodičů, ať s kontem či bez něj, má stejnou možnost naplnit dětské tužby po Lásce, pochopení, empatii, pozornosti, uznání, pohlazení, mazlení... I malé dítě tyto dary chápe a potřebuje. Jsou zdarma a zlatou kreditní kartu k tomu nepotřebujeme.

I dítě má potřebu vnímat a cítit, že je milováno přesně takové jaké je. Ne jen, když je takzvaně hodné.

V dospělosti na své hračky leckdy zapomene. Na tyhle dary ale bude vzpomínat celý život, postupem času si je bude víc a víc uvědomovat a dál je bude předávat.

To je to, čemu se říká Dary života.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel