Ó my se máme.

Ema má maso. Máma má mísu. Máma má Olu. Ó my se máme. Vzpomínáte na tyto, řekl bych již kultovní věty ze školního slabikáře? Jak by zněly věty z dnešního pohledu?  

Ema má hamburger. Máma nemá mísu, protože nevaří, ale má BMW. Máma má Esmeraldu. Ó my se máme, protože ještě máme dvě auta, vilu, bazén, létáme na exotické dovolené... Mohli bychom pokračovat.

Citovaný dětský slabikář vznikal v době, kdy se maso nejedlo každý den a mísa byla znakem toho, že máma vařila doma a lidé si pamatovali doby (válečné), kdy byl hlad a jídlo bylo jedním z předpokladů přežití.

Dnes je doba jiná. Nehodnotím zda lepší či horší. Prostě jiná. Každý okamžik je přeci jiný. Dnes se nad těmito větami, při vzpomínce na dětství, můžeme pousmát. Dnes netrpíme nedostatkem jídla, spíše naopak. Dnes netrpíme nedostatkem kuchyňského nádobí, spíše naopak. Opravdu se máme?

Statistici říkají, že se rodí v naší zemi méně dětí než stačí na prostou reprodukci obyvatel. Jinak řečeno vymíráme. Statistici říkají, že se prodává více a více aut, mobilů, počítačů. Už jich máme v rodinách více než dětí.

Ó my se máme.

Opravdu se máme? O něčem to vypovídá. Trpíme blahobytem. Trpíme nadbytkem. Trpíme rozmarem. Trpíme závistí. Na druhé straně trpíme nedostatkem nadhledu a empatie. Trpíme nedostatkem lidskosti. Trpíme nedostatkem pokory. Trpíme zavřenými srdci. Trpíme rozbitými vztahy. Trpíme....

Nejsme ochotni slevit ze svého blahobytu. Opravdu nejsme? Pokud si to sami neuvědomíme a nezačneme každý z nás sám u sebe, naše matka, Matka Země, nás poučí. Možná lehce, možná těžce. Proč? Nežijeme v rovnováze. Nežijeme v souladu s přírodou, díky které jsme zde. Proč?

Já přece chci mít svůj blahobyt. Nenechám si ho vzít. Nastartuji jedno ze svých aut o síle dvou autobusových motorů a pojedu na pořádný steak do mé oblíbené restaurace. Mám prostě chuť. Ó my se máme.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel