Já souhlasím. Leckdy se u těch našich drobečků člověk i dost zasměje. Otázky jako např. "Mami, kde má kapesník hlavu? A kam chodí spát paní Elektřina? Má slunce botičky?" - je to zábava, to až když se začínají ptát s určitou drzostí vlastní puberťáků, je to na zabití. :)))) A musí se i to vydržet. Nakonec se člověk dočká otázek, ze kterých sálá porozumění. To když si odrostlý puberťák poprvé přizná, že máma s tátou tak úplně blbí nebyli. Zdravím pane Chalupský - a ráda karmuji.

Jako vždy je potřeba rozlišovat. Takové tříleté dítě je schopné opakovat otázku "Kdy už tam budem?" i dvakrát za minutu při hodinové jízdě na výlet