Nemoc jako součást života?

  Opravdu si myslíme, že je jakákoliv nemoc běžnou součástí našeho života a že se náš život skládá jen z etap od nemoci k nemoci? Pokud si tohle budeme myslet, pokud tohle přijmeme jako neměnnou konstantu, pak...

...nám není.od nemoci pomoci.

Pak nám s prominutím nezbude než se stát členem spolku osob postižených civilizačními chorobami (opravdu takové existují) a společně naříkat nad tím těžkým životním údělem a životní nespravedlností.

A co když změníme náš náhled na nemoci. Jak? Třeba tím, že je budeme vnímat jako disbalanci mezi našim životním stylem a naší Duší. Jednoduše řečeno, žijeme v nesouladu jak vně, tak uvnitř. Ještě jinak řečeno. Jinak konáme, jinak myslíme.

Krátký příběh. Před 15 lety naordinoval pan doktor mému tátovi prášek proti vysokému tlaku řka, že už to bude brát napořád. Táta uctivě panu doktorovi poděkoval a poctivě lék užíval. Když jsem se o tom dozvěděl a věda, že táta žije v klidu a pohodě, šel jsem jednoho dne s tátou k panu doktorovi, který mu chtěl opět předepsat prášek. Na mé důrazné upozornění, že táta žije v pohodě, přistoupil na zkušební vysazení prášku. Po měsíci se utvrdil v tom, že táta má tlak zcela v normálu a při každé návštěvě se to potvrdilo.

O co tedy jde? Jde o to, aby doktoři byli motivováni k předepisování léků, aby jen léčili sympomy a ne uzdravovali? Když ono je to jednodušší a pan doktor může vykázat výkon na pojišťovnu a obdržet nějaký desátek za patřičnou spotřebu prášků.

Zkusme si představit jak by to vypadalo, kdyby se pacienti ne léčili, ale uzdravovali. Mnoho lidí by nebylo šťastných. Jak doktorů, lékárníků, ale i pacientů, kteří si své zdravotní problémy s sebou nesou jako vnitřní potřebu sebelitování a ukájení vnitřního pocitu nad nešťastným osudem. Jsou dokonce lidé, kteří se podvědomě kvůli tomu nechtějí uzdravit. Raději budou žít s pocitem sebelítosti, nebo lítostí ostatních.

Netřeba nikoho litovat. Lítostí se ještě nikdy nikdo neuzdravil. Opravdu ne. Je to vnitřní záležitost každého jedince. Jen naše Duše ví, co si sem na Matku Zemi přišla prožít. Našim úkolem je maximálně ukázat možnost, jak z toho ven.

Nic víc, nic míň. To ostatní je na každém z nás.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel