Nekoukej kde co lítá...

...dělej to co tě živí. Vzpomínáte na tuhle slavnou hlášku z jednoho krásného českého televizního seriálu? Je to sic pěkných pár let zpátky, ale slýchávám ji stále. Ptám se proč?

Proč svým vlastním dětem říkáme v jejich životní etapě, kdy se rozhodují a přemýšlí jakou životní cestou se dají, to dělat nemůžeš, tím se neuživíš, ty si se zbláznila, to chceš celý život jen malovat, tancovat, zpívat, modelovat....a kdo Tě bude živit? Musíš si najít práci, která tě uživí. My tě pořád živit nebudeme.

Jo, že tě to nebude bavit? To je jedno, ale budeš mít prachy a budeš si moc dovolit to a to a to a to. Budeš pak mít spokojenej život. Jen se podívej kolem sebe. Kdo má prachy je spokojenej.

                                                                 OPRAVDU?

Myslím si, že spokojenější život vede ten, kdo může dělat práci, která ho primárně baví, dává mu vnitřní naplnění, smysluplnost. Pak na výši odměny za vykonanou práci až tak nezáleží. Pak můžeme říci, že jsme našli smysluplnost našeho života, když můžeme rozdávat naše dary formou práce. A je i na nás vidět, když děláme to, co nás vnitřně naplňuje. Přenášíme svoji spokojenost i na své nejbližší.Dřív nebo později dojde i k naplnění finanční jistoty, když si najdeme svoji "parketu". Život to zařídí. Co přenáší vystresovaní rodiče, které jejich práce nebaví? 

Záleží samozřejmě také na našich potřebách. Ale jedinec, který primárně myslí na to, aby vykonával smysluplnou práci, nemívá přemrštěné potřeby, neboť jeho primární potřeba je již naplněna. Ty ostatní potřeby jsou zbytné – myšleno moře nepotřebných věcí údajně potřebných k životu.

Výsledek vykonané lidské práce poznáme právě podle toho, zda to jedinec dělá proto, že ho ta práce baví, je jeho elementárním smyslem, či ji vykonává jen proto, aby obdržel mzdu, či plat.

S kolika takovými jedinci jsme se v životě potkali? Ať na úřadech, ve školách, ve zdravotnictví, ale vlastně kdekoliv jinde, řemeslníky nevyjímaje? Někteří by měli vrátit živnostenský i výuční list, ale jejich nedostatek jim dává šanci přežít.

Jak říkal zakladatel anglické svobodné školy Summerhill. Raději vychovám svobodymyslného metaře, než neurotického ministra.

A tady jde přece o naše vlastní děti. Dejme jim svobodu vlastního rozhodnutí. Pomožme plnit jejich přání. Ne naše vlastní neukojené ambice.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel