Nechme krtka žít!

Krtek, krteček. Kdo by neznal postavičku krtka v kalhotkách a jeho dobrodružství v našem lidském světě. Vyrůstaly s ním celé generace, mnozí jsme usínali s jeho plyšovou podobou. Všichni jsme ho milovali a ...

...těšili se na další jeho dobrodružství.

Jo, to byly časy. Pak přišly jiné časy. Vyrostli jsme z dětských představ, pořídili domy, mnozí začali zahradničit, a tak se znovu setkali s krtkem. Už to ale nebyla ta naše milovaná postavička, ale mrcha krtek, kterého je nutno za každou cenu vyhubit, zničit, zlikvidovat.

A že k tomu máme plno více či méně sofistikovaných prostředků zarušeně fungujících, začínající plašením, vytopením, otrávením, výbušnými systémy a konče různými pastmi.

A co na to krtek, náš z dětství milovaný krteček? Víme, že je to náš druhý kosmonaut i když jen obrázkový? Na rozdíl od nás letěl raketoplánem do Vesmíru. Jak to, že jsme ho začali nenávidět, vyhánět, zabíjet? Vůbec si neuvědomujeme, že ON je na našich pěstěných zahrádkách taky doma. Uvědomujeme si, že ON je vlastně přírodním indikátorem životaschopnosti naší půdy? Kde je ON, značí, že je v naší půdě život. Není mrtvá, je životaschopná.

Tohle se nedá říci o mnohahektarovém poli kousek od našeho domu. Přišel jsem na rozmezí lesa a pole vidím pár hromádek země od krtka. Vidět krtka v lese je více méně zázrak, obzvlášť, když má hned vedle krásně zorané a zvláčené pole. Tak si říkám. Proč krtku nejsi na poli, tak jako na mé zahrádce?

A pak mi to došlo. Co by krtek dělal na poli, které je xkrát stříkané chemií, kde tudíž není pod zemí život? ON to ví, a proto je raději v lese, jen pár metrů od "krásného pole", kde by člověk očekával život. Vždyť tam poroste naše strava. ON by tam ale nepřežil, umřel by hladem, nebo otravou. ON to ví. Víme to i MY?

Proto říkám, přímo křičím do světa – nechme krtka žít!

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel