Náhoda, nebo zákonitost.

To je velké dilema pro naše myšlenkové paradigma. Od malička jsem slyšel jen o náhodě. Takhle jsem se učil vnímat určité události, které mi vstupovaly do života. 

Proto jsem se naučil těmto náhodám nepřikládat žádnou, ale vůbec žádnou pozornost. Moje vnímání tak otupělo, bylo pozřeno zažitými myšlenkovými vzorci. Nevyčítám.

Jak život šel a přinášel mi do cesty stále víc a víc "náhod", začal jsem si postupem času uvědomovat a zamýšlet nad tím, zda se opravdu jedná o náhody.

Teď už vím, že odkloněním pozornosti do svého nitra, mohu dostat a dostávám odpovědi i na tak zásadní filozofické otázky jako je například náhoda, či zákonitost.

Sebestudiem, ale přiznám, že i lehkým poznáním různých duchovních směrů, jsem pochopil, že NÁHODA, tak jak ji v běžném lidském smyslu chápání vnímáme, nemůže existovat. Vnímám ji jako dosud naší myslí nepochopitelnou zákonitost, kterou nám naše otevřené vědomí po určitém čase vykreslí. Pak dojde k pochopení, naplnění zákonitosti.

Když se ohlédnu za svým životem, a doporučuji to každému, ať je vám 20 nebo 80 let, spatřuji v něm jednu zákonitost za druhou. Nebudu vás jimi zatěžovat, bylo by to na hodně dlouhé vyprávění. Spíše román o více svazcích.

Důležité pro mne je, že jsem zákonitosti svého života rozpoznal. Takže dámy a pánové máte příležitost.

Z myšlenek a vlastních zkušeností sepsal: Chalupský Pavel