Jistě že byli závislí lidé izolovaní. Vy to nevíte? A nejen oni. Izolovaní byli senioři, izolovány byly děti, izolována byla i většina zaměstnanců. Vy ne? Proboha nesmělo se do práce, do školy, sportovat, zpívat, nic se nesmělo konat, uzavřené byly okresy, zakázané širší rodinné návštěvy. Co zbylo? Drogy!

Ale jděte, cítit se být izolovaný je především stav mysli. Jsem riziková, je mi víc jak 65, rok a třičtvrtě jsem neviděla své tři vnoučky, protože buď byl zakázán pohyb, anebo byli oni nemocní běžnými dětskými chorobami, ale jejich rodiče i já jsme se dohodli, že nebudeme riskovat mé onemocnění. Jsem opravdu hodně riziková. Ale neumím si představit, co by mě dovedlo k tomu, aby mi jak říkáte "zbyly drogy". Mám možnost na netu udržovat denní styk se všemi svými přáteli a to po celém světě, přihlášená jsem už 6 let na VU3V - virtuální studium a pořád mě to baví, nemusím osobně chodit na přednášky, ale vedení mi je laskavě zpřístupní virtuálně. Se zájmem stále sleduji vše okolo mě. Možná Vám přijde, že žiju svůj život virtuálně, ano, ale drogy??? Je to věc každého člověka, co si k sobě připustí. Já za všechnu tu naději, kterou stále pociťuji, vděčím vrozenému optimismu. A výchově rodičů. Hlavně rodině, která zrovna v západní kultuře momentálně prožívá nezaslouženou krizi. Rodina tu byla stovky generací, ta se určitě osvědčila. Na rozdíl od bláznivých, módních, pošahaně socialistických trendů, které teď cloumají námi tolik obdivovaným Západem. Víte i za dnešní situace se pořád ještě máme všichni skvěle. Jsme jen neskutečně zhýčkaní a rozmazlení. Blahobytem a 70 roky bez velké války. Asi vím pane Chalupský, jak jste to myslel. Zdravím.

No a já zase vidím, že nevidíte nic, jak je u policie zvykem.