Mír je jen období mezi válkami.

  Když jsem si přečetl tuhle větu v jednom vojensky zaměřeném serveru, tak jsem si uvědomil, že tohle je klasický vojenský, militantní způsob myšlení.  

Ano. Z pohledu minulosti to můžeme takto vnímat. Vždy byla válka s nějakým delším, či kratším obdobím míru. Tak to šlo dokola tisíce a tisíce let.

Musíme ale tento způsob myšlení přebírat? Musíme opakovat minulost? Musíme jet ve starých myšlenkových kolejích? Musíme stále myslet na to, že když teď žijeme desítky let v Evropě v jakéms takéms míru, musí přijít opět válka? Dřív nebo později?

Pokud budeme myslet a uvažovat tak, že období války a míru jdou ruku v ruce, tak se tomu nevyhneme, neboť síla kolektivního myšlení bude válce nakloněna.

Vojenský způsob myšlení chápu. Je to zúžený pohled na dění světa. Buď boj, nebo mír. Nic jiného. Kdo chce mír, musí se připravovat na válku. To je krásná ukázka myšlenkového paradigmatu. Proč na válku? Chci věřit tomu, že se myšlenková úroveň naší civilizace posunula v tomhle směru přece jenom o kousek dál.

Vojáci ale nejsou většinou státu, národa. Je jen na ostatních členech společnosti, na každém z nás, zda přijmeme jejich způsob myšlení a uvažování, že válka je prostě nevyhnutelná.

Osobně si myslím, že všechny útočné války jsou vyhnutelné. Je to jen způsob myšlení a uvažování.

Co takhle zkusit změnit uvažování.

Mír je období, kdy si lidé uvědomují, že válka je vůl.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel