No víte pane Chalupský karmovala jsem. S pár výhradami. Jsem matkou, dokonce dvojnásobnou - a byla jsem dvacet let vrcholovou manažerkou. Povedl se mi malý zázrak - vychovat a připravit do života obě své děti tak, aby na nás dnes nebyly závislé, uměly vychovávat své děti a hlavně rozlišit, za co v životě stojí obětovat čas a za co ne. Nikdy bych to nedokázala - ani bych se nepokusila - bez svého manžela, který pracoval na dvanáctky, a tak měl příležitost být s dětmi doma mnohem víc, než já. Dávám Vám za pravdu, dodnes mě to je hodně líto. Asi to bylo líto i dětem, ale v období, kdy je matka nejvíc vychovává a ony jí nejvíc potřebují, je matka v roli přísného učitele. Zní to blbě, ale je to tak. Mluvím o momentech, kdy dítě nedělá správnou věc, ale je neskonale roztomilé. Tatínkové se rozplývají, a pak tedy má správná matka v pravou chvíli napomenout. Postupně se děti dostávají do iluze, že maminka je malý dráb a tatínek na hraní. Víte až za mnoho let, když mají vlastní děti pochopí, že je to tak dobré, a že i ten dráb by pro ně dýchal. Mé nejstarší hočičce je letos 40. Syn o dva roky mladší. Rozumíme si navzájem tak, že by nám každý záviděl. To všechno v situaci, kdy jsem dvacet let (!) po revoluci působila jako hlavní účetní středních a nakonec velkých nadnárodních firem se zahraniční účastí. Asi úspěšně, protože mě nikdy nikdo ani nežaloval, ani nevyhodil, skončila jsem prostě syndromem vyhoření. Naštěstí jsem se z toho vzpamatovala a teď zažívám 10. rok báječný důchod. Prostě jsem si i já konečně uspořádala hodnoty. Ale něco Vám řeknu - ani jednoho roku z těch dvaceti nelituji. Převáděla jsem u 4 společností kompletní účetnictví na zcela nový SW a bylo to dobrodružství. A moc krásná práce. Rozhodně nejen o penězích. Těch ostatně měli finanční ředitelé a ředitelé firem mnohem víc, ale vsadím se, že si práci zdaleka neužívali tak, jako já. Jsem šťastná žena - měla jsem milovanou práci a milovanou rodinu současně. Tak je to. A teď mohu s dobrým svědomím karmovat.
...Chalupský Pavel
