Maškara vedle maškary.

Kdo z nás se alespoň jednou v životě nezúčastnil maškarní zábavy, či bálu. Jako děti jsme si vůbec neuvědomovaly, že nošení masek nás může doprovázet v našem životě. Jak?  

V té době jsme měli všichni radost z toho, jak se navzájem nepoznáváme, což naši radost a veselí umocňovalo. Dokonale jsme měnili hlas, chůzi, postavy a dokonalost masek nás dokázala změnit k nepoznání.

Je to jednoduché. Už jako děti dokážeme rozpoznat, že naši rodiče, naši nejbližší kamarádi, učitelé ve škole.... by nás někdy raději viděli jinak. Třeba tak, jak se nám to zrovna nelíbí, ale v dětském věku přece chceme svým nejbližším dělat jen radost. I paní učitelce.

A tak si opět nasadíme masku, kterou jsme měli naposledy na dětském maškarním bálu a začneme hrát jinou hru. Už to ale není maškarní maska, ale naše lidská. POKŘIVENÁ.

Naučíme se postupně žít podle potřeb druhých a zapomeneme na potřeby a touhy své. Na svoji jedinečnost, nespoutanost.

Někdo tuhle hru dokáže prokouknout již velice brzy a ze hry vyskočí. Je to hrdina. Mnozí to ale dotáhnou k takové dokonalosti, že tuhle maškarní hru hrají i v dospělosti. Znám jich dost a věřím že i vy.

Tím, že stále nosíme maškarní masky, nejsme sami sebou. Jsme jen pouhou maskou. Ani si neuvědomujeme, že tím ztrácíme svoji svobodu.

Svoboda totiž není jen o volném cestování, o parlamentní demokracii, ale zejména o tom dovolit sám sobě být tím, kým skutečně jsem.

Já stále vidím masku vedle masky. Takže vážení a milí. Chce to sílu a odvahu. Nastal čas je odhodit.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel