Máme hole v ruce

  Potkal jsem v lese skupinku moderních turistů, sportovně založených seniorů. Vykračovali si to svižným krokem s turistickými holemi v rukách. Jejich těla naznačovala, že to nebyli v mládí žádní lenoši.

Značkové oblečení, značkové hole, značkové baťůžky na zádech. Holt co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. To platí a platit bude, co člověk člověkem bude. Až budeme jen roboti...........raději nedomyslet.

Chvilku jsem šel za nimi. Všiml jsem si, jak hůlkami odhazují plastovou lahev ze své cesty a nadávají na lidi, co dělaj v lese bordel. Lahev odhodili a šli dál. Kupředu za svým cílem, musí ujít ještě nějakých pár kilometrů v přírodě.

Opravdu v přírodě, nebo na smetišti? To je na každém z nás. Já chci věřit tomu, že ta plastová láhev někomu jen netušíc vypadla z ruky. Přece by ji tam vědomě nezahodil. Jsem naivka, nebo realista? Třeba jednou, otázka jen zní kdy, lidé dospějí k tomu a pochopí. Dospělost se totiž neměří jen dosáhnutím 18 let věku a volebním právem.

Svým přístupem nejen k přírodě ukazujeme svoji skutečnou, LIDSKOU dospělost. Někdo je v tomhle směru dospělý už v dětství, někdo nedospěje ani na sklonku života. Třeba bude mít druhou šanci.

Vztah k Matce přírodě je jako vztah k vlastní matce. Příroda se také jako MY rodila v bolestech aby dozrála do krásy. Važme si ji jako své matky. Kdo nemá vztah k přírodě, jaký může mít vztah ke své matce?

Tak jsem došel k té plastové lahvi a přišla mi myšlenka. Někdo má hole v ruce, nadává na bordel. Někdo má holé ruce, nenadává a ten bordel odnese.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel