Lze se vyhnout nemocem?

Paní doktorko mám bolest v lokti a pak se mi to dalo i do ramene. Bolí to už několik měsíců a nemůžu se toho zbavit. Sestři pacient půjde na rtg a připravte obstřik. To je klasický tenisový loket.  

Co to vlastně je ta nemoc? Pokud na ni budeme stále klasicky pohlížet jako na nemoc, tak se nám může neustále vracet. Co když na ni budeme pohlížet trochu jinak. Jak?

Třeba tak, že ji budeme vnímat jako ztrátu své moci nad sebou samým. My jsme ji svým přičiněním, svým konáním, či nekonáním ztratili. Tak je na nás, abychom si něco uvědomili a svoji moc opět získali zpět. Jak?

Třeba tak, že změníme v prvé řadě své myšlenkové vzorce, které nás ke ztrátě moci přivedly. Zkusme změnit zažitý a všeobecně používaný vzorec - nemoc, za nový vzorec - čištění. Ano. Čištění. Naše tělo se přeci čistí. Čistí se a zbavuje se toho, co v těle nemá co dělat. Provádí samoočistu. A naše tělo to přece umí dokonale. Vždyť kolikrát se naše orgány během života obmnění? Od buněk až po... Ani to nezaregistrujeme.

Vzorec nemoci v nás evokuje něco strastiplného, nebezpečného, utrpeníhodného. Pokud to tak budeme stále vnímat, tak budeme samozřejmě procházet strastěmi, nebezpečím a utrpením.

Vzorec čištění v nás evokuje spíše změnu, přechod od něčistého k čistému. Tedy od ne -moci ke své moci. Mé tělo provádí svoji očistu.

size="15pt"Aby byla tělesná očista účinná, je zapotřebí nejdříve začít s očistou myšlenkových vzorců. A jsme na začátku a uvedu svůj příklad. Tenisový loket a následně bolest ramene mi nepřišla jen tak. Měl jsem myšlenkový vzorec, že musím pomáhat synovi s kácením stromů a jeho přibližováním. Další vzorec byl, že musím ještě pomoci dceři na opravě domu. Prostě práce až nad hlavu a zima se blíží.

A pak to přišlo. Ty chceš, respektive máš vzorec, že musíš pomáhat tam i tam děj se co děj? Dobře. Tak ten tvůj vzorec zastavíme v podobě tenisového lokte. Tak tobě to nestačilo a pořád máš stejný vzorec? Dobře. Tak k tomu přidáme i rameno. Snad to už konečně pochopíš, že nemusíš. Stačilo by, kdyby si měl vzorec, já jim chci jen pomoci a ne že musím a ještě vymýšlet další a další práce. Ještě než přijde zima, tak musíme tohle a tohle dodělat.

Tak a mám to. Konečně jsem si uvědomil to, co vím už dávno, ale nějak jsem na to zapomněl. To se stává. Teď je jen na mně, jak dlouho si to budu pamatovat. Mám teď dost času na uvědomění a tělo si s tím zatím poradí.

Z myšlenek a vlastních prožitků sepsal: Chalupský Pavel