Les jim patří...

stejně jako nám. Je jen otázkou, kdo je lepším hospodářem. Kdo jej plení,  kdo si to jen myslí, kdo jej přirozeně využívá. Odpověď je nasnadě…  

Lesní zvěř.

Jenže MY si myslíme, že je to naopak. MY jsme páni tvorstva, tedy i lesů, polí, luk a vlastně celé přírody. Tedy celé Země. Hajný je lesů pán, zvěří je milován. Zpívá se v jedné pohádce. Bejvávalo.

Proč? Jdu lesem a najednou kolem proběhnou srnky. Ten ladný běh, ty skoky. 
Ano běh, ano skoky do oplocenky. Pletivové oplocenky. Je jich plný “náš” les. Kde jsou ty časy, kdy oplocenky byly dřevěné. Z planěk. Jenže pletivo je levnější a jen ho koupíš. Plaňky…

Pořád tedy platí, že hajný je lesa pán zvěří je milován? Pán ano, milován?
Správný lesní hospodář by se měl chovat šetrně jak k lesu, tak ke zvěři.

Pletivová oplocenka je past. Oka pletiva mají třeba 20x20cm. Je to smrtelná past na lesní zvěř, zejména “vysokou”. Co na to ochránci zvířat? Viděl jsem pár fotek srnek v oplocence. To dlouhé umírání. Nechci to popisovat.

Stavíme dálnice, alespoň to zkoušíme, a součástí projektů bývají tunely, průchody pro zvěř. Nebo ji celou oplotíme. Budiž, to chápu. Zde může být střet se zvěří životu nebezpečný. Ale v lese???

Tam hrozí jen to, že lesní zvěř okouše zcela přirozeně mladou výsadbu. Je to ale její přirozené chování. Je to jen její přirozená potrava. Nic víc, nic míň. Stejně všechno nesežerou. Ale smrtelné pasti v podobě oplocenek zde stojí roky. Je to stejná smrtelná past jako když pytláci kladou pasti. To je ale nezákonné a hlavně nehumánní. Ale oplocenka…?

U dálnic i železničních koridorů stavíme protihlukové zdi a tam kde je skleněná, nalepí se obrázky ptáků. To aby třeba vlaštovka do zdi nenarazila. Chválím, i když účinnost neznám.

Tak čekám, kdy budeme dávat na v lesním porostu zamaskovanou oplocenku, obrázky třeba vlků. To aby zvěř nenarazila.

Myslím, že by byl les lepší a bezpečnější bez těch pastí. Těch drátěných oplocenek. 

Les nepatří jenom nám.

Z myšlenek u oplocenky sepsal: Chalupský Pavel