Láska jako životní prostor

  Ano, všichni žijeme v prostoru Lásky. Všichni žijeme na planetě Matka Země. Proto jsme se sem zrodili, abychom se v Lásce naučili žít, respektive, abychom si to připomněli a prožili.  

Je to náš primární prožitek. Z Lásky jsme byli stvořeni, Lásku předávejme. Od malička nám bylo říkáno, že milovat můžeme jen druhého člověka. Ani nám nebylo řečeno, že máme milovat sami sebe. Myslím si, že žít v Lásce, milovat, můžeme cokoliv.

Slunce si taky nevybírá koho svými paprsky zahřeje a komu dá světlo. Miluje a dává Lásku každému. Strom taky neřekne, tobě stín neposkytnu, ty nejsi hoden MÉ Lásky. Voda neřekne, Tebe neosvěžím, Tobě nedám ani kapku vody pro žízní stažená ústa. Vzduch neřekne, Tebe neosvěžím, Tobě nedám k životu potřebný kyslík. Poskytují, protože nás všechny Milují. Neposuzují, nesoudí.

Tyhle, jak MY lidé jim "láskyplně" říkáme ŽIVLY, nejsou sobecké. MY lidé ano. MY víme co to je. Tobě svoji Lásku poskytnu, Tobě NE. Nejsi ji hoden. Zavřeli jsme svá srdce. Smlouváme a handlujeme s Láskou, základem našeho bytí a Lidství, jak na arabském bazaru.

Pokud tohle děláme, sami se vzdalujeme své Lásce. Láska totiž není ze své podstaty sobecká. To jen naše Lidská mysl, EGO, kterému jsme dali prostor aby ovládlo naši mysl a zavřelo naše srdce. Tohle není pohádka o myšičce. Tobě dám a Tobě....

Zkusme změnit ten prostor. Tím, že dáme prostor Lásce, dáme prostor našemu Lidství. Proto jsme tady.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel