Když člověk plánuje, Bůh se směje.

Jakmile jsem slyšel tuhle větu, hluboce jsem se také zasmál, a pak si uvědomil její hluboký smysl. Její vesmírný rozměr, řekl bych přímo Vesmírný zákon. 

Pokud nám naše úroveň vědomí dovolí přistoupit na myšlenku, že na planetu Zemi, Matku Zemi, přicházíme již s napsaným životním scénářem, který ovšem okamžikem zrození na vědomé úrovni zapomeneme, tak pochopíme, že naše životní plány, tak jak si je naplánujeme, nemusí vyjít, pokud nejsou v souladu se scénářem. My jsme v našem životě vedeni niterním scénářem a ne tím, který jsme si vědomě naplánovali. A pak si řekneme. Mně v životě nic nevychází.

Ano. Nevychází, pokud je to v rozporu se scénářem, který jsme si My sami napsali. A pak nadáváme na Osud.

Plánování nás totiž odvádí od jediného okamžiku, který prožíváme skutečně, a to od okamžiku přítomného. Odvádí naše myšlenky buď do minulosti, ve které je i předchozí vteřina pravěkem, nebo do budoucnosti, která více méně neexistuje. Proč? Jak to?

Samozřejmě že neexistuje. Existuje jen přítomnost. Přítomný okamžik. Proto se mu také říká OKAMŽIK, je to MŽIK. Zkuste ho časově ohraničit.

Ano. V naší rádoby civilizované společnosti není jednoduché neplánovat, žít jen teď a tady. Jsou nám stále více uměle podsouvány myšlenky, že přece MUSÍME plánovat. Například nejlépe již létě zimní dovolenou a naopak. Nejlépe v září, někdo již celý rok shání a nakupuje dárky na Vánoce. To je úžasné. Alespoň se Bůh zasměje, když vidí lidské bytosti, jak celý rok přemýšlí a shání dárky. Jak plánují na rok, na dva, nebo co budou dělat až budou v důchodu. AŽ BUDOU V DUCHODU. Úžasný program naší mysli. Mezitím jim život proteče mezi prsty, neboť žijí jen plánováním. Místo této neplodné činnosti, věnujme naši pozornost prožívání OKAMŽIKU. Proč to neděláme? To je jednoduché. NEUMÍME TO, ZAPOMNĚLI JSME TO.

Takže milí rodiče. Neplánujme svým dětem jejich budoucnost. Je to jejich Život a MY neznáme Jejich scénář, který si napsali před svým příchodem na planetu Zem. Zapomněli jej i oni. Není to v naší kompetenci. Naší kompetencí je pouze naše Láska k nim a jít příkladem v prožívání přítomnosti. Nic víc ani míň není zapotřebí.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel