Kdybys nebyl hlupákem...

  ...nestal by ses medvědem. Jistě poznáte odkud jsem si tuhle větu, patřící mezi filmové hlášky, vypůjčil. Ano. Vyslovil ji dědeček Hříbeček slavnému bohatýrovi Ivánkovi. Namyšlenému Ivánkovi.

Každý den se dívám do zrcadla. Pozorně se dívám, stejně jako Ivánek, zda nezačínám míti hlavu medvědí. I když se dívám pozorně, zatím ani náznak nepozoruji. Ufff.

Je zajímavé, že tu hlavu medvědí nám leckdy nasazují ostatní. Ale i my sami to dokážeme. Život je škola a jak se říká, nikdo chytrý, natož moudrý, z nebe nespadl. Za chytrého se často považuje ten, kdo druhého za hlupáka označuje.

Nikdo druhý z nás ale hlupáka vlastně udělat nemůže. Ani medvěda. To můžeme jen my sami když si to připustíme. My sami si občas hlavu medvědí nasazujeme. A dobrovolně. Proto neuškodí občas se do zrcadla podívat. Nastavovat zrcadlo sám sobě.

To pravé zrcadlo ale nemáme v koupelně, nebo v kabelce. Nastavuje nám ho kdokoliv z nás. Každý je našim zrcadlem. Zejména naši nejbližší. Je to jejich úkol. Jsou tu proto, aby nás učili sebepoznávání, učení býti lepším člověkem a ne medvědem.

Že Ivánku ( Nastěnko, Miloši, Dášo,Václave....).

Z myšlenek a života sebepoznávání sepsal: Chalupský Pavel