Každé dítě má právo...

… žít v harmonickém a láskyplném prostředí. Ať je takové či makové. Kdo mu jej ale vytvoří? Nu, kdo jiný než MY rodiče, prarodiče, nebo kdokoliv jiný. Jak to ale sakra udělat, když pořádně nevíme co to je?  

Možná už vím. Koupíme krásný kočárek za plno tisíc, dětskou postýlku taktéž, zaplavíme jeho vlastní pokojík desítkami hraček, jen ať se samo zabaví, ať má desítky podnětů. Budeme s ním létat za exotikou a fotky dávat na sociální sítě. Ať každý vidí, jak se naše dítě MÁ.

A jak naše milované dítě roste, rostou i jeho potřeby. Materiální potřeby, které jsme v něm od malička budovaly. Na ty citové jsme možná trochu zapomněli. Ale co, nedostatek času a citové péče přece nahradíme novým typem mobilu, pc her a až přijde ten správný čas, tak  autem. Ať každý vidí, jak se naše dítě MÁ. Do té správné školy se přece jezdí autem. Není socka.

Co jsme to za společnost. Stále jsme nedozráli k tomu, že lidská bytost i celý svět, vlastně i Vesmír je založen na rovnováze. Rovnováze materiální a duchovní. Ale co to je ta rovnováha. Co to je to duchovno, to nitro, ta duše. Kde ji koupím. A jak ji tedy získám? 

Pro člověka materialisticky založeného je to lehce, možná těžce nepochopitelné. Svět peněz je silný. Taky jsem si tím prošel. Přesto ale cítím a vnímám, že si to víc a víc lidí uvědomuje. Víc a víc lidí cítí přesycenost a nerovnováhu. 

A co děti? Cítí a vnímají, že vyrůstají v harmonickém a láskyplném prostředí? Ptáme se našich dětí či vnoučat, zda ví, že je máme rádi? Že Láska nespočívá jen kupování dárků, ale třeba v obejmutí, pohlazení, pochválení, v naslouchání jejich pocitů? Taky v rovnocenném partnerském přístupu? Taky v budování vzájemné důvěry, pochopení a respektu?

Už malé dítě ví. Je to vzájemná kultivace vztahu, která se vrátí.

Takže už vlastně vím.

Zkusme si položit otázku a zároveň si na ni odpovězme. Víme MY vůbec co to Láska je? Pokud to víme, tak ji praktikujme i dětem. Citové strádání je mnohem větší bolest, než materiální. Tomu věřme. Možná bychom se divili, kolik dětí v naší materiálně bohaté společnosti citově strádá a nesou si tak do
života určité stigma.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel