Jó u nás je to jináč.

Vzpomínám na hodiny českého jazyka na základní i střední škole. Leckdy to bylo utrpení. Oboustranné. Přesto jsme to všichni zvládli s větším, či menším úspěchem a v pohodě se česky domluvíme. Jak kdy a kde.  

Požádal mě syn, zda bych zavezl do města krajského dvě krabice s jeho vlastnoručními výrobky. "Jsou již zaplacené, jen jim je předej", a řekl mi názvy firem odběratelů. Jeden měl obchůdek s bio potravinami a druhý kavárnu.

Když jsem si jejich názvy přečetl, tak mu říkám: "To mám jet do UK?"

""Proč" říká syn.

"To jsou nějaké anglické firmy?" říkám já.

""Ne, české" říká syn.

""A proč mají anglické názvy" říkám já.

"" A proč to řešíš" říká syn.

Jane Ámosi, Karle Havlíčku, Jungmanne, Palacký,Dobrovský, Boženo... Vy všichni obrozenci. Ještě že to nevidíte a neslyšíte. Asi jsem jiná generace. To jsem, takže synovi lehce vysvětluji, že jsou určité věci v životě lidském i českém, nad kterými je zapotřebí se zamyslet a polemizovat. Syn jen tak odpoví, že "předtím" tu zase byly samé ruské názvy (je narozen "po revoluci"). Lehce a snadno jsem jej vyvedl z omylu.

Vážení čtenáři. Opravdu, ale opravdu si nedovedu představit, jak by si německý, francouzský, rakouský, či jakýkoliv jiný západo či severo či jihoevropský maloobchodníček nazval svůj obchůdek, či kavárničku anglickým názvem. Opravdu nedovedu. Pár států jsem projel a neviděl.

Jó u nás je to jináč. I když je čeština náš rodný jazyk, alespoň si to stále myslím a pokud ne, tak mě prosím vyveďte z omylu, stále vidím víc a více anglických názvů všeho možného, ba i nemožného. Jejich výčet nemá smysl uvádět. Člověk aby chodil se slovníkem, či měl stále otevřený překladač Google. Nesvědčí to o malosti geografické, ale duševní? Nebo české?

Tak si říkám to, co bych ve škole asi neřekl. Ať žije český, rodný jazyk.

Ze včerejšího prožitku sepsal vždy průměrný češtinář: Chalupský Pavel