Svatá pravda !

Bavil jsem se s důchodcem - bývalým sedlákem, kterého komunisté združstevnili a i ten mi prozradil, že se vlastně nikdy neměl tak dobře jako teď. Neměl problémy ani za protektorátu a počáteční problémy s komunisty také nějak přežil.

Kromě problémů s chůzí mu zdraví celkem sloužilo a jeho optimismus byl podivuhodný. Nikde ani náznak deprese, kterými nás sdělovací prostředky a neziskovky denně děsí.

Zdravím a děkuji za Váš názor. Chalupský Pavel

Ano mí oba prarodiče prožili hned dvě světové války a oba se shodli na tom, že pro nás v Čechách byla ta první ještě horší, než druhá. Umí si někdo představit matku, která, aby uživila své tři děti, musí denně od rána do večera dřít u sedláka na poli a jednotit pro něj tuřín. Tuřín! Přes den si pro ně zahrábne pár hlav, aby hlídač neviděl (tenkrát se opravdu hlídalo na polích) a po setmění se na to pole vrací (pro tuřín!), plíží se jako vyzvědač, aby její děti měli co jíst. A riskuje, že noční hlídka ji načapá, anebo třeba "jen" postřelí střelou ze soli? Ano, tehdy hlídači stříleli na lidi sůl, a pěkně to bolelo. Dnes nikdo neví, že tuřín jedli lidi, a ne jen dlabat z něj veselé masky pro děti, nebo krmit dobytek. Děda, její manžel, si v tu dobu jako legionář prošel pěšky celé Rusko - podél Severojižní magistrály až do Vladivostoku, pak pár let v Charbinu v Číně, a vracel se, jaký paradox (!), stejnou cestou, jen už po té železnici a až 4 roky po konci první světové války. Pro naši rodinu ta první světová trvala dvakrát tak dlouho, než o ní píší historici! Kdyby dnes žil, určitě by vzal bič a vyrazil na politiky. Na všechny. On totiž věděl všechno o bídě a nouzi. Ti o tom jen žvaní. Díky za ten článek pane Chalupský, mluvíte mi z duše.

Zdravím a děkuji za lidský exkurz. Předávejme jej dál. Chalupský Pavel

Mám tetu-92 let- která mluví stejně jako ta Vaše paní v příspěvku.

Její hodnocení dnešního stavu sedá shrnout do jedné věty-člověk člověku vlkem,Dnes si lidé vůbec neumí představit že matka dá dětem ke štědrovečerní večeři chléb namazaný máslem.

Zdravím a děkuji za Váš názor. Zkusme to tedy měnit. Člověk člověku člověkem. Je to na nás. Chalupský Pavel

Ne "jedna paní", ale můj vlastní děda povídal (1885). Od hladu v dětství, přes osobní hrozné zážitky v první světové až po znárodnění po té druhé válce. Proto si říkám že když přežijeme covid, snažme se jít dál.

Zdravím a děkuji za Váš názor. Ano, pojďme dál. Chalupský Pavel