Je to náš problém.

  Oni mají jinou víru. Oni jsou ti, kdož svoji vnitřní víru neztratili. Co máme MY? Myslím tím naši západní "vyspělou" civilizaci". Víru jsme přetavili do konzumu, mamonu, vlastnit, hromadit.  

Horuji tedy pro více víry a méně konzumu, mamonu, vlastnění a hromadění.

Když říkám víru, nemám tím na mysli víru církevní, ale nikomu ji nechci ubírat. Je to každého volba. Já osobně volím ne levici, ne pravici, ne střed, ale víru v sebe. Učím se tomu. Učím se věřit ve své lidství, učím se věřit v to, že každý zde má nějaké poslání, které by měl rozluštit a naplnit. Učím se věřit, že lidská bytost je ve své podstatě plná dobra (jen jsme na to někdy zapomněli).

Učím se věřit..... je toho hodně na učení a každý si může dosadit tu svoji učební látku..

Navštívil jsem, jako každý rok rodiště mého otce v jedné malinké šumavské vesničce. Kromě památné, několikasetleté lípy zde stojí zanedbaný, ale konečně již opravovaný malý vesnický zámeček. Na jeho zdi se objevila nová pamětní deska místního rodáka, významného teologa lateránské univerzity v Římě prof. Boublíka s vše říkajícím textem:

" Blažení, kdo riskují ztroskotat v moři nejistot a úzkosti v očekávání příchodu Lásky".

Oni mají jinou víru. Pod tímto pojmem myslím všechny, kteří dokázali nepodlehnout víře v konzum, mamon, vlastnit, hromadit, a mají plný můj obdiv ti, kteří podlehli, ale došli k uvědomění a cestu téhle víry dokázali opustit. Mám pocit, že v mém okolí je více mladých lidí, kteří v této moderní víře nenašli smysl svého života a jdou cestou kultivace vnitřní víry. Žít prostě a jasně v souladu, v rovnováze.

Vnímáme ten rozdíl? Na jedné straně konzumní společnost, vira v peníze. Na druhé straně společenství lidí, kteří chtějí žít s vnitřní vírou a souladu s přírodou a svoji vnitřní Láskou. Vždyť jaký máme vztah k sobě a přírodě, takový máme vztah ke své matce a otci a potažmo všem.

Co více říci na závěr? Znám osobně pár takovýchto Blažených. Obdiv jim.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel