Jak z bodu A do bodu B.

  Zapomeňme na navigaci či mapu. Jakýkoliv dopravní prostředek necháme doma. Cesta na kterou se vydáme, bude a je cestou života. Týká se tedy každého z nás a je tedy dobré a účelné vědět kudy tudy.        

Každý z nás máme svoji životní cestu. Jako jsou otisky prstů charakteristické a jedinečné pro každého člověka, zrovna tak neexistuje zcela identická životní cesta pro dvě lidské bytosti. Každý z nás je zcela jedinečné individium. Proto máme každý z nás zcela jedinečnou individuální cestu životem.

Může tedy existovat nějaký univerzální plán na cestu životem? Obecný, neboli univerzální plán je zakomponován do Vesmírných zákonů, které opravdu platí obecně. Již jsem se dříve o některých z nich zmiňoval. Nyní bych se chtěl zamyslet nad dalším z nich.

V prvé řadě jde o uvědomění si sám sebe, své podstaty. Provést jasnou identifikaci. Kdo jsem, odkud jsem přišel a co je zde mým úkolem. Když si tohle vše plně, niterně uvědomíme, můžeme se přesunout k dalšímu úkolu.

Už tedy víme kdo jsme. Když jsem, tak mohu. Mohu tedy udělám. Začnu pracovat na svém životním úkolu zde na Zemi. Životní úkol je jedinečný, který se ale rozvětvuje do více podob. Třeba sebe-láska, sebe-vědomí, od-puštění ( pustit zážitky, myšlenky)... Pod těmito výrazy se skrývá více pohledů na věc. Celý náš život se skládá z vnitřní práce na sobě.

Pokud dokážeme náš životní úkol splnit, nastává poslední fáze. Udělám, tedy mám. Mám znamená, že sklízím plody své životní cesty. Vnímám a prožívám svoji niterní proměnu. Tato proměna je tak zřejmá, že ji zaregistrují nejen vaši nejbližší. Zaregistruje ji celý Vesmír.

Jsem, tedy mohu. Mohu tedy udělám. Udělám, tedy mám.

Tak se můžeme na životní cestě dostat z bodu A do bodu B.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel