Jak se krotí sloni.

Celé dětství stráví slon přivázaný ke stromu. Zkouší utéct, nejde to. Strom je silnější. A tak si časem zvykne. Když dospěje, stačí ho přivázat k plotu. Neodejde. ON není připoután vlastně k plotu, ale…  

ke své minulosti.

Ke svým dlouholetým prožitkům. Ano, je to myšlenková přivázanost. 
Prostě zvyk. Stále žije v prožitku minulosti. Kdyby chtěl, tak jednoduše odejde. 

Ale SLON NEODEJDE. 

Ta připoutanost k minulosti je silnější, než jeho fyzická síla. Ale nechme slony, a zkusme se podívat sami na sebe.

Nežijeme taky náhodou připoutání ke své vlastní minulosti, stromu?
Dokázali jsme se od své minulosti, stromu, odpoutat a žít pokud možno přítomností?
Nejsme náhodou svými myšlenkami víc než je zdrávo v minulosti, stromu?
Nejsme náhodou…?

Jak řekl jeden klasik. Minulost nemůžeme změnit. Můžeme ji jen pochopit.
Takže to zkusme. Zkusme naši minulost pochopit a opustit.
Ať nejsme sloni.

Je to k našemu prospěchu. 

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel