I tohle je zločin proti lidstvu.

I tohle je zločin proti lidstvu.   Dokonce proti našim dětem a nic s tím po dlouhá léta neděláme. Všichni jsme tím prošli a naše děti, nebo vnoučata stále procházejí. O jakém zločinu se zamýšlím?  

                                               Tak děti, za domácí úkol máte...

Taky Vám nabíhá husí kůže na těle, když si na ty školní domácí úkoly vzpomenete? Mně ano, a není to tím, že jsem nebyl třídním premiantem.

Bylo to tím, že jsem si chtěl jako dítě doma hrát a ne se zase učit. Učili jsme se přece ve škole x hodin. Proč se mám zase učit doma? Ani rodiče si práci domů nenosí. Pokud ano, je někde chyba.

Je to jasný. Celý náš společenský systém nás od malička učí, že pracovat se musí stále, pořád dokola, doma, nedoma. Přijdeš jako dítko ze školy a chceš si hrát? Je to logické, je to přirozené, vždyť hraní je práce, která rozvíjí dětského ducha. Systém nás ale nenápadně připravuje na to, že až budeme žít v dospělém světě, tak budeme muset neustále pracovat., Jak v práci, tak doma.

No, nedej Bože, aby si doma jen tak lelkoval a bloumal. To je vysoce nebezpečné, neboť by ses mohl probloumat i ke své vnitřní podstatě. A to tedy ne. To je pro tento společenský systém nebezpečné a mi rodiče, kteří jsme tímto systémem také prošli, si vůbec neuvědomujeme jeho nebezpečí. Neuvědomujeme si, že pácháme na lidské dětské Duši zločin par exellence. Nechme je v dětském světě co to jen jde.

Jen si vzpomeňme. Přišli jsme ze školy, taška letěla do kouta, rychle do tepláků a hurá ven. To byl náš svět. Byl plný dobrodružství když jsme si hráli na četníky a zloděje, na indiány, stopovačky, Rychlý šípy (poznávali jsme dobro a zlo), nebo chodili na na ovoce přes plot k sousedům. To byla naše učební látka, to byly ty domácí úkoly, to byla škola života.

Pak najednou jsme uslyšeli. Pavleeeee, máš už napsané úkoly ze školy?

Ooooo, pořád si vzpomínám na ty okamžiky, kdy jsem si musel přestat hrát s kamarády a chtě, spíše nechtě jsem musel pelášit domů, překvaltovat mozek z klukovských her na školní úkol. No, nebylo to jednoduché a přiznám se, že mě to vůbec nebavilo.

No a tak jsme se všichni pomalu a jistě naučili, že budeme v životě dělat i věci, které nás nebaví a moc jim nerozumíme. Nemělo by to být naopak?

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel