I když nejsem pravověrný tremp...

  ...byl jsem jen v dětství odkojeným členem školního turistického oddílu, který pod hlavičkou Pionýru, brázdil šumavské kopce, prvně spal pod širákem, dělil se s kamarády o konzervy a zbytky tvrdého chleba, tak přesto...

...jsem nyní setřel ne nohama rosu na kolejích, ale svojí letitou dlaní rosu na mých řasách. Asi tušíte proč. Ano. Přečetl jsem si zprávu, že autor mnoha u srdce chytlavých trempských písní, odešel do svého trempského nebe i se svojí kytarou.

Nebyl jsem nikdy pravověrný tremp, ale prožitky z dětství, které jsme trávili na čundrech, ale i v letních dětských táborech, prostě v přírodě, kde jsme večer co večer zpívali při táboráku nejen tu zlidovělou Rosu na kolejích, či Hudsonský šífy, ale i písně jiných autorů, se nedají zapomenout. Právě i díky těmto písničkám.

Takže když nyní jezdíme s partou přátel na různé akce do přírody, vždy někdo vezme kytaru a večer co večer rovněž zpíváme

....nohama stíráš rosu na kolejích.

Takže díky Wabi a řka tvé oblíbené – neublížit a neposrat se z toho.

Ze vzpomínek a myšlenek sepsal: Chalupský Pavel