Hoří-li nejbližší stěna, je to i tvoje záležitost.

Tahle myšlenka řečená před více jak 2000 lety římským filosofem Horatiem mi přišla na mysl se současným vnímáním společného evropského projektu zvaného Evropská unie.  

Sami a dobrovolně jsme se rozhodli, že nebudeme bydlet jen v našem domě, rozuměj ČR, ale budeme sdílet nejen myšlenky, ale i prostor, rozuměj dům, celoevropský. Našim společným domem je Evropa, Evropská unie, jejíž hranice jsou stěnami našeho společného domu.

A zde vidím moudrost a spojitost uvedené myšlenky. Pokud vnímáme nebezpečí, rozuměj požár, na nejbližší stěně domu, rozuměj hranici států Evropské unie, je to i moje, rozuměj, naše společná záležitost. Nebudu vykřikovat, to se mě netýká, vždyť hoří u sousedů.

Opak je pravdou. Pokud hoří u sousedů, je velice pravděpodobné, že bude hořet i u nás. Žádné, nehas co se Tě nepálí. Až bude pálit, bude pozdě. Naopak hasit, pomáhat hasit, neboť se to právě týká nás všech. Bydlíme přece v jednom domě, tak máme odpovědnost za celý dům, ne jen za náš pokojíček, nebo předsíňku.

Tomu se říká kolektivní odpovědnost. Z pohledu politiků se tomu říká populismus, přeloženo do lidštiny, co se nás bezprostředně netýká, neřešíme. Ať si Řekové, Italové a ostatní spolubydlící v našem domě hasí požár sami.

A v klidu a pohodě se usadím do svého polstrovaného křesla v pokojíčku zvaném Hrad.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel