Hodně náčelníků málo indiánů.

Máme hodně náčelníků, málo indiánů. Tak zněla jedna okřídlená věta, která kdysi kolovala po vojenských útvarech. Jinak řečeno hodně velitelů, málo vojáků, hodně teoretiků málo praktiků.

Ještě jinak řečeno, hodně politiků, málo státníků.

Úplně jinak řečeno, státníky ani nevidím. Pokud se někde nachází, omlouvám se, ale není po nich ani vidu, ani slechu.

Už v klukovské partě byl vůdčí osobností ten, kdo v určitých klukovských dovednostech vynikal nad ostatními, měl přirozenou autoritu a dokázal rozhodnout co budeme dělat. Hrát fotbal, kuličky, vybíjenou, nebo si hrát a zloděje a četníky. Jeho rozhodnutí bylo pro všechny závazné. Své místo si musel v partě pracně a dlouhodobě získávat a obhajovat. I silou. Byl osobností a byla to čest.

Byl přirozeným vůdcem party proto, že byl nejlepší. Měl přirozenou autoritu. Lze to říci o lidech, kteří rozhodují o jakési naší budoucnosti? Intrikaření, politikaření, obstrukce, dedukce a následná destrukce. Joo, co se vlastně na politice změnilo od dob starověkých Athén a Říma? Podstata ne. Jen prostředky jsou trochu sofistikovanější. Uplácení je zastřenější, ne přímější. Servilní úředníci vystudují na náklady státu, nebo úřadů MBA, či podobné deriváty. Znám jich několik.

A tak se jednoho dne stane, že máme hodně náčelníků – politiků, teoretiků a málo indiánů – těch státníků, praktiků, kteří by to měli všechno odpracovat.

Mějme moc sami nad sebou. Neodevzdávejme ji.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel